Nedávno jsem měl narozeniny. Nekulaté. Padesát šest, co bych to neřekl. Sluší se koupit dort... A tak. Na místo toho jsem pozval rodinu do restaurace. Když teda 
Jdeme po národních kuchyních. Minule indická, před tím running sushi..., tak dáme italskou, ne? Volba padla na The Italians Wine Food,Strakonická 1, 150 00 Praha 5-Smíchov. Už ani nevím proč...
Smíchov býval průmyslová čtvrť. Tohle bývala továrna. Nebo spíš větší dílna... A teď. Hogo foro podnik.
Středobodem je restaurace. Ale na všechny strany jsou specializované obchody. Na víno, sýry, pastu, ryby... Na všechno, čím je Itálie proslulá. Obsluha italská není. Ale majitelé, odhadoval bych dle značek aut, ano.
Například...
Hele, rybárna!
Ten čůrající pán nad pekárnou není ojedinělý. Na traverzách pod stropem najdete celou škálu sošek... S výzdobou si někdo fakt vyhrál.
Ale jsem tu kvůli jídlu, že.
Syn říkal, že by si dal raka. Raky neměli. Objednal jsem si krevety. Bylo mi jasné, že je nebude jíst. Ale ať ochutná... Upřímně, byly to první krevety, které jsem si ve svém životě objednal. Podruhé už nemusím.
Žena je přes dary moře. Tady jsou smažené chobotnice, ryby, neidentifikovatelné dary a fritovaná zelenina.
A syn se držel při zdi... Pizza Quatro Formaghi, to je taková tutovka. Vzájemně jsme ochutnávali, chodili na exkurze do okolních krámku... Například...
Zrárna... To je ale souslovné pojmenování! A čas utíkal. A nakonec...
Sladká tečka, tiramisu. Syn už nechce být k poznání... (Ale potřeboval by ostříhat! Ale nechce, že chce háro až do konce zimy. )
Jako jsem přiznal věk, přiznám i útratu... Pro někoho hodně, pro někoho málo. Děkuji Pánu Bohu, že žiju v hojnosti.
A pozoroval jsem lidi v podniku. Říkal jsem si, jestli tu někdo volí Babiše, teda jestli tam někdo patří do Česka B. Odhadoval jsem, že asi ne...
Nicméně cestou tam jsme v metru potkali skupinku lidí s českými prapory, co vystupovali na Můstku. Dočetl jsem se zpětně, že se tam konala protivládní demonstrace. A ti lidé vypadali převážně kultivovaně a nesmrděli... Já vůbec nepohrdám Českem B. Já ho i chápu. Hodně mých rodinných příslušníků a známých tam patří. Ale to sem nepatří.
Co tady mají dělat tyhle dvě unce stříbra? Tak ty jsem dneska s rodinou prožral a prochlastal... Je mi to líto? Ne! Život je krátký. Čím jsem starší, tím víc mi utíká a tím víc si to uvědomuju. Zážitky The First...
A nebudu se pokoušet z tohohle článečku, který si píšu pro radost sobě a třeba i někomu jinému, dělat nějaký komerční trhák. Zůstanu u češtiny.
