Od dětství se neustále učíme, jací bychom měli být. Malé dítě je jako hladina, na které se zrcadlí jeho rodiče, později i další lidé. Vše se zapíše někam do podvědomí i vědomí, a tak nás všechny vlastně z velké části tvoří naše okolí. Tento proces pokračuje až do dospělosti a v podstatě nikdy nepřestává.
Meditace
Dítě je jako čistý list papíru. Naše společnost k němu přichází s tím, že ví, co by na tomto listu mělo být napsáno. Během poměrně krátké doby jsme si dokázali vytvořit přísný řád a dbáme na to, aby byly všechny čisté papíry řádně potištěny tím, co se nám z hlediska tohoto našeho řádu jeví správné a potřebné.
Podceňujeme moudrost čistého malého dítěte, které je připraveno a dychtivo zkoumat a objevovat, učit se. Není to však naší vinou, jednoduše je to obsahem našeho listu papíru. Vidíme realitu tak, jak nás to naučili. Tak či tak obvykle cítíme, že dítě je třeba neustále vychovávat a učit, dokud jeho papír nebude také řádně popsán. To se nám často jeví tak důležité, že ostatní věci jako svobodná vůle, štěstí, či dokonce zdraví dítěte musí jít stranou.
Průběžně zjišťujeme, že jsme stále více spoutáni různými předpisy a dohodami, které pro nás mají být užitečné, nebo nás mají chránit. Někteří z nás to přijímají bez přemýšlení, jiní polemizují, nebo dokonce vzdorují. Ukazuje se, že vzdor proti přesile přináší nepříjemnosti, proto vznikla také skupina těch, kteří sice nesouhlasí, ale mlčí. Paradoxně se možná jedná o většinu.
Celý tento příběh je pouze jednou z mnoha možností, jak by se dal popsat náš svět. Je to pouze možnost, která možná odpovídá tomu, co se skutečně stalo od té doby, co jsi se narodil. Možná existuje jiný důvod, proč je nám zrovna v této době tak příjemné, si svůj papír čistit. Proč se právě v západní civilizaci stává tolik populární to, co dříve patřilo spíše někam na východ.
Meditace není o hodinovém sezení se zauzlovanýma nohama a zpívání mantry. Osobně jsem něco podobného zkoušel jen několikrát, aniž bych si to předem naplánoval. Byl jsem jako malé dítě, které objevuje a zkoumá a tak nějak intutivně naprosto přesně vycítí, kdy je ten správný čas. Meditace je však především stavem mysli. Je to chvíle, kdy pocítíme návrat ke svému čistému listu papíru. Kdy prožíváme prahistorický klid, přesahující veškerá naše omezení.
Tento klid nosíme všichni celou dobu uvnitř sebe. Je tam stále. Ale je pod nánosem věcí, kterými se naše mysl během života znečistila, možná obohatila, každopádně zanesla. Tento klid a také určitou sílu, která z něj pramení, můžeme objevovat kdykoli. Nezáleží na tom, kde se zrovna nacházíme, ani co děláme.
Pokud je meditace dělání, pak je to cestování do svého nitra, spíše se však přikláním k tomu, že pouze svou nečinností umožníme této síle, aby nás opět naplnila, jako když jsme byli malými dětmi.