Tak jsem byla opět v Hornbachu. Příjdu si tam jako malé děcko v cukrárně. A mám samo sebou pár superskvělých úlovků s kterýma se absolutně nejvíc vyblnu. Krom toho, že se to dá použít na dřevo což jsem chtěla s tím můžu vlítnout i na plast, různé kovy, kámen, lasturu atd...jsem s toho absolutně nadšená. Jen mě trochu drtilo, že když jsem se pána ptala na detaily a technické záludnosti atd. Známe to.. když nevíme zeptáme se, no a pán dycky koukal na přítele, který o to absolutně neměl zájem a na mě jen sem tam cuknul očkem.. to nesnáším, sice nejsem feministka, ale příjde mi to nemístné. kdybych tam byla sama tak co? Bude koukat bokem na mé neexistující já?
Už jsem si toho všimla vícekrát. Vždy když jde o něco “ chlapského” k uzoufání.
Nevím jak by to vypadalo kdy šel chlap se ženou do galanterie? Taky by prodavačka mluvila na ženu, ačkoliv zájem by měl muž? Ostatně i otázky?
Zbožňuju kufříky narvané zajímavejma věcma... Na podzim kupuju Makitu;D
Moji noví mazlíci
Hlavně musím ty nástavce s kufru dát do nějaké krabičky ať se mi tam tak bezprizorně neválí
