Klasika, běžné téma pro mě. Nejpřirozenější poloha. Asi né moc příjemné, ale co já s tím zmůžu.
"Úmění si nevybírá". (i když já bych tomu úmění fakt neříkala)
Teda já to tak vidím, netuším kde je pravda a jestli je pravda vůbec relevantní popis, jestli je to vhodné slovo, přesné slovo, ale na tom asi nesejde. Hlavně, že člověk něco dělá, nějak se vyjadřuje i když to taky není mnohdy třeba.
Jsou to opět obličeje, různé a deformované, bez stresu, bet tlaku, jen se člověk tak nějak vykreslí, odreaguje a opět uteče. Je sám se sebou tam kde to má nejraději. Venku.
Je to deska, je to freestyle a trvalo to hodinu, ale asi by se to nemělo říkat, mělo by se říkat, že to trvalo dlouho, že to byl náročný a namahavý proces. V průběhu jsem byla rozpolcená, vykouřila jsme hodně cigaret, vypila hodně vína , byla jsem v tranzu a byla jsem naprosto pohlcená svou prací a rozhodně jsem nechtěla nikoho vidět. Jsem přece umělěc a nikdo mi nerozumí. Jsem tak rozpolcená a je v tom tolik pocitů... Je to tak nadčasové.
Ne ...je to relax, je to únik a jen se tím sebevyjadřuji. Není to namahavé, je to velmi příjemné.
Ale ano, jsou i obrazy, které jsou náročné, které se nedají vyšvihnout bez emočních krizí a při jejichž tvorbě vnitřně trpíte a umíráte, ale tohle není to dílo. Tyhle díla chodí jen párkrát za život.
Vesměs je to sranda a dobrý antistresový míček a taky se člověk něco naučí..je třeba bejt ninja:DD
