Den 10:
Okolo třetí hodiny v noci mne probudila myš běhající po pokoji. 😬 Raději jsem si přendal bagáž na postel.
Ráno jsem měl připravenou královskou snídani. Šel jsem stopovat do Mestie. Bohužel mi po pár desítkách minut došlo, že ve vesnici opravdu nikdo není a šel jsem do Maršutky. Ta se asi po půl hodině naplnila a jelo se.
Cesta probíhala pomalu, ale asi nejrychleji možně. 🤔😀 Trochu jsem usínal, když jsem najednou zbystřil, že se řidič křižuje. Podruhé, potřetí.. Pochopil jsem gesto za zatáčkou, kde byla spadlá skála a bagry upravovaly cestu. Jako ateista jsem proto udělal jiné gesto - pevně sevřel půlky a jelo se dál.
Když jsme dojeli do Mestie, tak jsem vylezl z maršutky, vzal si batoh a šel jsem stopovat. V tom na mě týpek volá: Mister! Money! 😁 Zapomněl jsem zaplatit. Omluvil jsem se, ale všechno bylo s úsměvem.
Bohužel na stopování jelo málo aut, nebo byla plná, a tak jsem pěšky směr Kutaisi a Zugdidi, města, kterým směrem jsem mířil. 🙂
Cestou v opuštěné vesnici z domu vyšel dvoumetrový týpek s maskáčovou bundou, bekovkou a typickým přísným gruzínským výrazem v obličeji. Postavil se doprostřed silnice, koukal na mě, já na něj. S jeho vizáží, jsem si jenom přál, ať se stane cokoliv, ať to proběhne rychle. Když jsem byl u něj, pozdravil jsem ho, on mě a zeptal se odkud jsem. Po mojí odpovědi se začal smát a řekl mi, že byl v Praze, Karlových Varech a na Karlštejně. Pozval mě na čaj, já odmítl, protože mě dnes čekalo předvším cestování. 😛 Podali jsme si ruku, popřál mi Bon voyage 😊 a oba jsme si šli dál po svých.
Po nějaké hodince chůze mi zastavili dva Irové, otec a syn, Kevin a Peter. Zrovna dělají trip po Azerbajdžánu, Arménii a Gruzii. Kevin vtipkoval, že byl před lety v Pakistánu, ale horší cestu jak z Ušguli do Mestie nepamatuje. 😀 Zajímavé bylo, že jeli podle papírové mapy, ale ne dle elektronické navigace, to se v této době moc nevidí. Jeli do Batumi, za Zugdidi mě vyhodili na benzínce směr odbočka Kutaisi.
Za nějakých 10 minut mi zastavilo jenom jedno auto, které ale jelo jinam než jsem potřeboval.. Pak se to stalo, za zatáčkou vyjel nádherný žlutý kamion (truck amerického tvaru) a já jsem si řekl, že to je znamení! Těšil jsem se! Natáhl jsem ruku, vycenil zubu (úsměv) a díval se řidiči do očí.. ten úsměv opětoval, zamával a projel dál. 💩
Za chvilku mi zastavil řidič dodávky Evan a jeli jsme do Kutaisi. Ptal se mě na spoustu zajímavých otázek: Dá se u vás na diskotéce sehnat extáze? Kolik stojí chleba? Kolik pivo? Kolik stojí dívka? 😬 Snažil jsem se mu odpovědět informace, které jsem někde slyšel, protože některé odpovědi samozřejmě nevím.. 🌞 snad mu to pomohlo. 🙂 Také jsem na něj měl záludnou otázku: Proč mají některá auta volant vpravo a některá vlevo? Odpověď byla logická, auta se sem dováží z Velké Británie a prý jsou vozy (ty s volantem vpravo) o dost levnější. Evan mě dovezl až do centra města Kutaisi a já dnes nastopoval určitě přes 200km.
Večer jsem se šel projít po městě a při hledání místa, kde dopíšu deník jsem našel originální kavárnu.. uvnitř hráli Beatles, na zdech Bob Marley a já koštoval místní božsky dobré víno.. 🤤
——-
The Day 10:
A mouse running in my room woke me up around 3am. 😬 To be sure, I put my backpack on the bed.
Delicious breakfast was waiting for me in the morning. Right after I finish it, I went to stop the car to Mestia. Unfortunately, after 30minutes I realized that it is pointless as nobody was in that village, so I went on maršutka. It got full after half an hour and we departed.
The whole trip was quite slow, but probably as fast as possible. 🤔😀 I was falling asleep, but then I saw the driver crossing himself. Again, again aaand again. I understood it, when I saw the road, where the rock fell and workers were cleaning it. As an atheist I did something else, my ass squeezed a bit and we went further.
When we arrived to Mestia, I got off marsutka, got my backpack and went to stop some car..Then I have heard a guy shouting at me: Mister! Money! 😁 I forgot to pay. So, I apologized and everything was solved with a smile and money, of course.
Unfortunately, there were still few cars on the road, so I decided to go by feet to the direction of Kutaisi and Zugdidi. 🙂
On my way in one abandoned village I spotted a guy coming out of the house: 2 meters, army jacket, angry georgian face. He stood in the middle of the road, looked at me, me at him. I just hoped that if something happened, it would be quick. I had to walk by him, so I just said hi to him, he said hi to me and asked me where am I from. After my answer, he started laughing that he was in Prague, Karlovy Vary and even on Karlstejn. He invited me for a tea, but I had to refuse as my plan was just to travel today. 😛 We shook hands, he wished me Bon voyage 😊 and we went our own ways.
Approximately after an hour 2 irish guys stopped, father and son, Kevin and Peter. They are doing a trip in Azebarjan, Georgia and Armenia currently. Kevin was joking, that he was few years ago in Pakistan, but he has never seen worse road than the one from Ušgili to Mestia. 😀 Interesting was, that they were using normal paper map (not any GPS). They went to Batumi, so I had to get off next to Zugdidi.
After like 10 minutes one car stopped but they went somewhere else..Then it happened, beautiful yellow track (american style) - sign of hope! I was soo excited! I put up my hand, smiled and looked the driver into his eyes..he smiled back at me, even waved, but didn’t stop. 💩
After a while, the driver of one minivan (Evan) stopped and we went to Kutaisi. He asked me many interesting questions -> Can you get an ecstasy at the disco in your country? How much is the bread? How much is the beer? How much is the “lady”? 😬 I tried to answer as many questions as possible, but of course, some I didn’t really know to answer. 🌞 hopefully it helped him. 🙂 I also had one crucial question for him: Why some cars have the steering wheel on the right side while others have it on the left side? The answer was quite logical. Some cars are being imported here from Great Britain due to the better price. Evan took me in the city center of Kutaisi and today I travelled more than 200km, for sure, by this free way of transport.
In the evening, I just went for a walk in the city centre to find a place to finish my diary. I found an original bar, they were playing Beatles, Bob Marley was on the walls and I was tasting amazing local wine...🤤
