Den 12:
V osm ráno mě Juansher vzbudil a nebylo mi ani trochu do zpěvu. Juansher mi řekl, že musíme jet k pramenům do vesnice Sairme, že nám pomůžou na žaludek. Jeli jsme maršutkou do vesnice, která byla hodinu cesty daleko. Cesta plná zatáček, stoupání, klesání, žádný med pro mě. 💩
Když jsme konečně dorazili na místo, začali jsme ochutnávat místní prameny. Po mé zkušenosti z Karlových Varů se mi potvrdilo, že ze mne žádný gurmán v této oblasti nebude. Alespoň jsem se nadýchal čerstvého vzduchu a nabral sílu na zpáteční cestu. Naštěstí jsem jí prospal. 😊
Po návratu do Bagdati jsme šli na trh koupit sýr. Z povzdálí jsem sledoval, jaká je to věda a alchymie vybrat ten skvělý kousek. Na sýr se poklepe prsten se stran, pak se zmáčkne ze shora a následně, když projde hmatovým testem, tak trhovkyně do sýru jemně řízne a dá vám kousek ochutnat. Pokud i chuť projde přísnými chuťovými buňkami, tak se jde na váhu. Gruzínci si ještě převažují sýr v igelitce váhou na zavazadla, kterou sebou nosí. 😁
Odpoledne jel Juansher s Vachem do Tbilisi a vzali mě sebou s plánem, že mě vyhodí na odbočce na Borjomi a já tam dále dostopuju. Na cestu jsme na přilepšenou dostali ještě vařenou kukuřici a jablka ze zahrádky. Vacho nám v autě pouštěl tradiční gruzínskou hudbu a během 2 hodinek jsme byli na odbočce. Juansher mi ještě dal tipy na místa v okolí Borjomi, která bych měl vidět 😊
Z odbočky to bylo nějakých 35 km do Borjomi. Po chvilce v horkém poledni mi zastavil starší gruzínec, který procestoval Evropu s fotbalovým týmem Dinamo Tbilisi, za nějž kdysi hrál. Před Borjomi mě začal přemlouva, ať s ním jedu domů, že má mnoho piva, vína, jídla a cigarety. 😀 Bylo jednoduché mu říct ne, chuť na jinak vynikající gruzínské víno ani na jakýkoliv jiný alkohol, nebyla ani maličko.
V Borjomi jsem po ubytování šel do místního parku, který se kdo ví proč jmenuje Historický. Je v něm jeden léčivý pramen, jeden vodopád, restaurace a pak spousta pouťových atrakcí.. Vlastně je pravda, že některé atrakce historicky vypadají. 🤔 Přes park jezdí lanovka na kopec, kde je v těchto krajích oblíbené ruské kolo. 😛
Můj hostel leží vedle polorozpadlého fotbalového stadionu a když jsem šel navečer zpátky z města, tak se zde konalo fotbalové utkání mezi Bojromi a někým? 😬 Prolezl jsem dírou v plotě a sledoval výhru domácích. Zajímavé nicméně bylo, že utkání pokračovalo bez přerušení i v době, kdy po hřišti několik minut běhal pes. 🙂
Večer, jsem si poprvé v Gruzii vařil a byl to kulinářský zážitek: míchaná vajíčka s klobásou. 😁👌
Zítra, pokud půjde vše podle plánu se uvidím se svým výborným kamarádem Michalem a jeho slečnou Monikou a strávíme spolu pár dní v okolí Borjomi. 😇
——-
The Day 12:
Juansher woke me up at 8am, but I felt like shit. He told me that we have to go to some place with healing water in the village, that it will help my stomach. Sooo we went by marsutka to some village one hour far away. The way with many turns, ups and downs, not the best for me. 💩
When we finally arrived, we started tasting that miracle. It was disgusting (as in Karlovy Vary) - I will never be a fan of this. At least there was fresh air and I got the strength for the way back. Fortunately, I fell asleep on the way back. 😊
After we had arrived back to Bagdati, we went on the market to buy some cheese. From the distance, I was watching how hard it is to choose the right piece. You have to kind of knock on the cheese with the ring on all sides, then squeeze it from the top and if it is good the sales’ lady will cut it softly and give it to you to try. If you like it, you have to put it on the weight. Georgians even have their own weights in their plastic bags to check it all the time. 😁
In the afternoon, Juansher and Vacho took me with them to Tbilisi with the plan to let me get out of the car next to Borjomi and I would stop the car further. I even got from them the corn and apples from their garden. Vacho played traditional georgian music in the car and after 2 hours we got there. Moreover, Juansher gave me some tips for places in Borjomi, which I should have visited. 😊
I got off 35km from Borjomi. After a while, one older georgian guy stopped, who had travelled the Europe with football team Dinamo Tbilisi, for which he used to play. When we were approaching Borjomi, he started persuading me to go home with him, that he had lot of beer, wine, food and cigarettes. 😀 It was quite easy to refuse, as I still felt terrible after last night and I don’t feel like drinking again.
After I accommodated in Borjomi I went to the local park, which name is Historical ( I don’t know why). There is some healing water there, one waterfall, restaurants and many carousels...Well some carousels looked historical. 🤔 There is even a cablecar in the park and very popular, russian wheel. 😛
My hostel is situated next to quite destroyed football stadium and when I was going back from the city center, the football match held there between Borjomi and somebody else? 😬 So I went through a hole in the fence and watched the game (Borjomi won). Interesting was, that match was normally going on, even though some dog was running between players few minutes. 🙂
This evening, for the first time I cooked in Gergia: scrambled eggs with sausage (exquisite). 😁👌
Tomorrow, if everything goes well I will see my great friend Michal and his girlfriend Monika and we will spend few days together in Borjomi and its sorrounding. 😇
