V trafice se člověk dozví hodně. Lidé si rádi pokecají. Často sdělí o sobě informace, které by neřekli ani svým blízkým.
Jeden ze zákazníků si přišel zakoupit stírací los. Chvilku měl volno, byl tam jediný, začali jsme si povídat.
Hlavní výhrou losu byla dovolená. Téma našeho povídání se tak točilo tímto směrem. Nadšeně hovořil o své ženě, jak spolu vybírají místo dovolené. Moc se těší. Jsou spolu šťastní už dvacet let. Děti jsou velké. Chtějí proto tohle výročí oslavit někde bez nich.
Po dvou týdnech se v trafice ukázal znovu. Proti minulé návštěvě se mi zdál trošku zamračenější. Přisuzoval jsem to pracovní únavě. Chtěl jsem ho trochu dostat do veselejší nálady a uhodil na něj. Co dovolená, kam si to s manželkou vybrali.
Podíval se na mne a říká:
"Doma to máme na ostří nože. Na dovolenou se asi nepojede. Manželka byla před týdnem u kartářky. Prý mám mladou milenku a bojím se to manželce přiznat. Stále na mě útočí. Jedu například k dlouholetým klientům a slyším, že jedu ke své milence. Volám zákazníkovi, prý volám milence. Nevím, co mám dělat."
Na to jsem nedokázal reagovat. Bylo mi ho líto. Při odchodu mu popřál, ať se vše šťastně vyřeší.
Je smutné, že dvacet let krásného společného života dokáže ničit pár otočených karet. Jedna minuta, která nahlodá důvěru roky budovanou.
Jsem rád, že mám rozumnou ženu. Letos budeme slavit pětadvacet let, co jsme se potkali. Snad naši dovolenou nic nenaruší.