Prvně asi něco mimo článek spíš takové oznámení. Času je málo a tak všem DÍKY. Speciálně pak díky těm co mi pochválili nějaký článek a já jsem neodpověděl. Jak jsem s tím časem na štíru tak občas (možná často) nereaguji na všechny komentáře a někdy mi zkrátka přijde že nepotřebují reakci. Tak si to prosím neberte osobně a pište je dál, čtu to snad vše a moc mě to baví. :)
No a zpět k anarchii, neházíme dlažební kostkou do výlohy, protože to by z nás dělalo všechno možné jen rozhodně ne anarchistu. Možná by se tohle pravidlo dalo přeložit na hlášku žij a nech žít. Na přemýšlení a citu pro spravedlnost není zajisté nic špatného. Ale ano je tu ale, protože každá věc má v tomhle dualitním myšlení i své stinné stránky. A citu pro spravedlnost by se nemělo stát, že ovládne zdravý rozum.
A proč říkám dozrát to je jednoduché, protože emoce jsou fajn věc, ale taky by neměly zastínit zdravý rozum. A s nimi je to ještě velice zvláštní, protože většina lidí ani neví, že když emoce převezme hlavní roli tak vaše mysl jede podle daného skriptu, který neovládáte a lze pak rozpoznat třeba psí útulek ve změti šumu.
V zásadě je anarchie dost podobná všemu a tak taky vystrkuje růžky kde se dá, skryta v plášti chaosu. Jen mi jedinci v železných okovech našich předků neumíme správně nakládat se svobodou, kterou nám nabízí. Nemůžeme si to mít za zlé, nikdo nás tomu nenaučil a ani nemohl. A v tom tkví celé tajemství anarchie, nikdo vlastně neví jakou má mít podobu a pokud to někdo tvrdí tak není anarchista ale tyran. Vždy je před vámi další výzva, kterou můžete buď ulovit a nebo zahodit. A tak neházejte flintu do žita a stejně tak nelovte velryby. Anarchie je jako válka v které nikdo neválčí. Je to rovnováha, kterou nehledáte.
A zas vsuvka za článkem na závěr. Osobně doufám že jste podobenství objevili. :) A jestli si s tím nevíte rady a v hlavách vám naskakuje ALE nebo něco horšího, vězte že je to proto, protože vaše mysl byla na pár chvil odtržena od matrixu vašich systémů.