Jsem konečně po půl roce na chalupě a jak jinak začít než ostříháním jabloní a přeházením kompostu, přeci #jarojetu. :) No a protože teda dneska je venku kosa tak mě po dvou hodinách venku začali mrznout ruce a vůbec se do mě pouštěla zima, takže bylo na čase zalést dovnitř dát si teplou květákovou polévku co uvařila žena, vyčistit krbové sklo a zatopit. A než se ohřeju a půjdu zase ven stříhat tak něco odpracuju a napíšu článek. :)
Takže stříhání stromů. Je vlastně umění v kterém se můžete zdokonalovat celý život. Je to úžasná věc. A protože můj mozek nechce odpočívat tak u toho dělá hned několi věcí a to je teda práce... Přesi jen už nějaký pátek stromy stříhám a před pár lety jsem ještě k tomu pracoval pro kamarádku, která je zahradnice, sázel stromy, prořezával stromy, dělal jezírka a tak vůbec... A tak k mým znalostem ještě přibili nějaké fígle jak na to. Ale on je to kumšt se neřídit jen těmi pravidly. Si to vemte strom si roste jak chce a ač mám představivost celkem dobrou tak naplánovat větvičku která vyroste se prostě nedá, krom toho jak na ní budou pupeny a jak otočené taky nejde. Trochu to vidíte to je jasné, ale těch vlivů je nekonečno, od srážek přes sluníčko po vítr a živiny v půdě. Takže ta větvička si stejně vyroste jak jen jí o půjde, ale jak to bude to neodhadnete. Takže pravidla jsou fajn ale kumšt tkví v tom je porušovat.
Ještě více náročné je když přeberete nějakou neudržovanou jabloň, nebo nějakou kde ji někdo sprznl. Někdy s tím už opravdu nejde moc nadělat a špatně uřízlá větev před lety znamená třeba i o 20 let kratší život onoho stromu. Proto mě také tak vytáčí když vidím ve městech a v parcích na veřejné zeleni fušeřinu, když to lidé co to mají jako svou práci przní a vy víte že to co právě udělali znamená že se ten strom za deset let pokácí. Je to smutné, ale naděje tu je tak nějak se to po revoluci lidé učí a vypadá to že už alespoň ty základní pravidla začínají znát.
Já třeba u jabloní mám jako první hledisko co nejmíň práce. Tedy stříhat strom aby jste ho vlastně nemuseli stříhat. :) Totiž to je to pravé umění. Takže u mě nehledejte rady jak ostříhat jabloň každý rok dohola a tak aby měla co největší výnos a vůbec. Přijde mi že to je přístup který tak možná agrofert aplikuje na polích a ten se mi nelíbí. Jednak jestrašně pracný protože v případě jabloní tam pak každý rok máte hafec vlků které je potřeba ostříhat a druhak tak trochu je to krátkozraké.
Takže jak se k té co nejméně prácné jabloni propracovat? No když začnete od sazeničky a nepokazíte to tak to jde jednoduše, ale když začnete u starších stromů které někdo stříhal nakrátko tak Vás čeká pár perných let. V zásadě platí jednoduché pravidlo To co má strom pod zemí má mít i nad zemí. Takže v podstatě jde o to že strom který už má velké a široké kořeny se bude snažit utvořit stejně velkou odpovídající korunu. Takže pokud chcete nějak korunu upravit vězte že to nesmíte udělat moc jinak zvlčí a budete muset vypěstovávat jeho větve několik let než dosáhnete dostatečné koruny. Krom toho výmladky neplodí takže se Vám stane že taky budete třeba rok skoro bez jablek. Ale pokud si dáte tu prací a každý rok se přibližujete ideálu tak nakonec strom bude akorát nebude vymlazovat a ostříhat vám ho zabere pár minut... :) To zatím ze čtyř jabloni u mě na chalupě je jen jeden případ. :)
No a samotné stříhání, to je jak meditace nebo taichi... větvičku za větvičkou zkoumáte pohladíte aby jste viděli prstem pupeny na druhé straně. Představíte si jak porostou, kde kudy bude hnát strom mízu kde zas další rok vyrostou vlky a jakým směrem a pak pak střihnete, hezky blízko nad pupenem aby se rána dobře zahojila. A takhle těch větviček máte třeba na stromě tisíc. Po chvíli už to jde samo a mozek začne při monotónní práci o něčem přemýšlet. Přemýšlí v rytmu vaší práce. Tak nějak přemýšlí jinak protože strom pod Vašima rukama tvaruje jeho myšlenky, co větvička to myšlenka a pak zpomalíte, a co pohyb to myšlenka... ufff a tady začíná ta únava není ze stříhání ale z toho jak mozek přemýšlí. A ještě ke všemu o vc věcech najednou jednak o stromu o tom jak poroste o tom co uděláte a k tomu vedete úvahu třeba o společnosti nebo něčem, o bohu, o lidech o svobodě o přírodě o steemitu o penězích o tom co máte zítra na práci o a občas vás vyruší příroda, párek kačen na řece, sýkorky ve křoví a kdesi cosi... že ... někdy opravdu chápu že myslet bolí a proto je tak pohodlné konzumovat tu televizi a předžvýkané zprávy a názory.
Jenže mě zas baví stříhat jabloně a přemýšlet. :) Dneska třeba o tom že drugwar je v podstatě práce a těžká dřina a více méně vykresluje nádherně starý pyramidový svět. A že bez ďábla by jste neměli možnost volby. A vůbec přenést a zaznamenat ty myšlenkové pohody mi stejně nejde, dokud nebude nějaké zařízení co si dám na hlavu a ono bude zaznamenávat moje myšlenky tak je to stejně ztraceno v překladu. :)
Tak já se už ohřál udělám si kávu a jdu zas stříhat.