Jistě jste již sami někde slyšeli nebo pronesli větu typu: "on/ona není normální". Někteří lidé dělají vše pro to, aby normální nebyli, např. hipsteři, fanatičtí nadšenci Comic-Conu a zkrátka kdokoli, kdo se vehementně snaží nějakým zásadním způsobem odlišit od davu. Jít proti proudu, jak se tak říká. Jiní lidé se naopak snaží ze všech sil, aby byli za normální považováni. Aby byli akceptováni a přijímání druhými a společností. Jejich stádní instinkt jim říká, že mají dělat vše pro to, aby se začlenili a příliš nevyčnívali. Abyste to správně pochopili, nechci tady psát o tom, že jedna skupina je lepší než druhá. Každý má podle mě právo buď jít s davem nebo jít proti davu. Zvláště když už máme takové společenské a politické podmínky, které nám to umožňují. Ne, o tomhle tady rozhodně psát nechci. Nebudu tedy hodnotit. Spíš mi jde o určité zamyšlení nad tím, co to vlastně ono slůvko "normální" znamená? Co pro nás představuje a čím je tak podstatné nebo zajímavé?
Co si tedy většina lidí představí pod pojmem "normální"? Nejspíš nějakého průměrného jedince, který se ničím příliš nevymyká. Není to žádný exot nebo magor. Zkrátka a dobře je to takový ten "běžný" člověk, který určitým uhlazeným způsobem reprezentuje společenské a kulturní poměry dané země. Je tomu skutečně tak, neboť slovo "normální" je odvozeno od slova "norma". Norma je určitý vzor. Šablona, podle které by se vše mělo řídit a napodobovat ji. Je "normální", že v zimě je zima a v létě teplo. Pokud to tak není, pak to považujeme za odchylku. Norma je tedy jakýsi ideál toho jak by to mělo správně být. No jo, ale jaká je tedy norma pro lidské bytosti? Být "normální" by tedy mělo znamenat splňovat tuto normu, tedy co nejvěrněji se přibližovat onomu vzoru, onomu lidskému ideálu. A jak si většina lidí představuje takový lidský ideál, takovou lidskou normu? Být "normální" přece pro většinu lidí znamená nevymykat se společenským a kulturním danostem dané země. Takže norma nebo-li ideál člověka je nevykračovat z davu, být průměrný jedinec ve společnosti. Je tohle ale skutečně ideál hodný následování?
Přece jen si zde dovolím určité hodnotící hledisko a prohlásím, že podle mě takovýhle průměrný jedinec by neměl představovat ideál lidství. Průměrný jedinec je typický právě svou šedivou průměrností. A to podle mě rozhodně nesplňuje to, co si představím pod pojmem ideál. Ideál je nějaký vyšší cíl, o který je úctyhodné usilovat. Proč tedy ale máme takovou zkreslenou představu o tom, co je to být ideálem, co je to být "normálním"?
Třeba v takové antice představoval normu nebo-li ideál ctnostný a krásný jedinec. Toto byl starořecký ideál dobra a krásy nebo-li kalokagathia. Člověk se měl zkrátka, co se týče vzhledu, vystupování a mravního charakteru, co nejvíce přiblížit olympským bohům. Normou byl co nejvíce dokonalý lidský jedinec, nikoli průměrná šedá myška. Časy se samozřejmě mění a s ním i představy i ideálech. Snažit se co nejvíce připodobnit olympským bohům by dnes mohlo být označeno za "nenormální". Kde se ovšem vzal takový zlom? Vždyť i podle Bible přece Bůh stvořil člověka k obrazu svému jako pána veškerého tvorstva, tedy jako nejdokonalejší ze všech pozemských bytostí. Tato proměna nastávala postupně a po malých krůčcích, jak už to tak bývá. Západní svět postupně čím dál více docházel k odmytologizování a odkouzlování světa. Vše začalo být spíše rozumné, vědecké a měřitelné. A přesně tohle byl onen poslední krůček ke změně našeho současného chápání toho, co je to být "normální". Ano, s trochou nadsázky lze říci, že ta to může matematika. Přesněji jeden konkrétní matematik.
Tím byl Adolphe Quételet, žijící v 19. století. Jeho odkazem pro budoucí generace bylo sestavení "průměrného člověka", jak je sám nazval, který měl představovat novou normu, nový ideál pro člověka. V tomto směru mu byl inspirací aritmetický průměr v matematice. A touto metodou sestavil biologický a morální průměr člověka. Zkrátka a dobře změřil velkou škálu lidí a jednoduše je zprůměroval. A tenhle přístup se natolik zalíbil, že jej de facto používáme dodnes, když mluvíme o tom, jestli někdo je nebo není "normální".
Zda je tenhle přístup správný či nikoli, to už nechám na posouzení každého z vás. Normy se časem mění, transformují a modifikují. Co bylo včera normou, to může být zítra překonáno a nahrazeno normou jinou, ať už zcela novou nebo retro-normou. Když se tak dívám na současný svět a současné lidi, tak si myslím, že stále ještě žijeme v paradigmatu "normálnosti" podle Adolpha Quételeta. Zároveň ale vidím jisté náznaky toho, že se tohle paradigma postupně rozbíjí a posouvá jiným směrem. A to je podle mě dobře (ano, neodpustil jsem si další hodnocení, ale zkrátka jsem nemohl odolat). A je také podle mě dobře, že zde existují určití "nenormální" lidé, kteří se zajímají o to jakým způsobem funguje systém, snaží se poukazovat na chyby systému místo toho, aby "normálně" zapadali tohoto systému. Kteří mají dost kuráže a jsou natolik "nenormální", že se začínají zajímat o kryptoměny a alternativní způsoby obživy a životního stylu, než jaký nám vnucuje systém se svou "normálností". Takže díky vám všem, kteří jste nějakým tímto způsobem "nenormální". Všem vám držím palce a jen tak dál, třeba se nám v budoucnu podaří zcela prolomit současné paradigma "normálnosti".
Obrázky:
Agenti