No jo, s lidmi je to buď jedna velká sranda nebo jedna velká tragédie. Spoustu věcí je na nich fajn, ale spoustu věcí mě taky dokáže pěkně nadzvednout ze židle. Tenhle příspěvek jsem už jednou zamýšlel napsat, ale nějak se mi smazal a já si jej chytře nikde neuložil. Tak to tedy zkusím dnes znova.
Co mě teda dokáže pravidelně nakrknout? Těch věcí je více. Asi začnu postupně. Předně chování některých puberťáků nebo dokonce i předpubertálních školáků. Obsazování mít v mhd je klasika. Děcka si hezky sednou na zadek a vůbec je nijak netrápí, že ta bába s šátkem na hlavě alá Kelišová se vedle nich křečovitě drží držadla a ve vykulených očích má smrt pokaždé, když řidič zrychlí na 40 km/h nebo jenom zatočí. Tohle asi nemá smysl příliš komentovat.
Co je ale víc zarážející? Když vidím třináctileté předpubertální dětičky nebo dokonce desetileté zdánlivě nevinné ratolesti stát na veřejném prostranství s cigárem v puse jako by se nechumelilo. A do toho se tyto ratolesti a předpubertální výkvěty zcela otevřeně a co možná nejvíce nahlas baví o tom, kde se s kým kde líbal, kdo kde s kým co měl, a to pěkně dopodrobna a tím co možná nejvíc pejorativním způsobem, za který by se zastyděl i onen přeslavný dlaždič. Tak se třeba zcela nechtěně dozvíte, že třináctiletá Máňa měla včera v puse Lukyho žížalu, a že desetileté best friends forever Káťa a Niky včera koukaly na tabletu na péčko, ale prý to byla děsná nuda, protože tam byl jen jeden chlap a jedna ženská. No jak by řekla ona roztřepaná bába z mhd, zkrátka Sodoma a Gomora.
Nevím, jestli je tohle způsobeno přílišnou benevolencí a nezájmem dnešních rodičů, odstraněním jakékoli výchovy ze strany škol nebo je to jen problém morálně zkažených vzorů alá Miley Cyrus apod., kteří si své mindráky a nezaplněnou díru v podobě absence otcovské lásky kompenzují předváděním svých pipin na pódiu, v televizi a internetu. Ať už je tenhle pokles způsoben čímkoli, výše popsané situace mě dokáží šokovat a následně pěkně vytočit.
Ale pojďme dál. Nyní se dostáváme k něčemu, co může někomu připadat jako nepodstatná kravina, ale mě tohle zkrátka nedá. Když vidíte ony stejné předpubertální výrostky nebo dokonce dospělé lidi, kteří by už měli mít základní vychování osvojené, zkrátka když vidíte kohokoli, kdo žvýká snickersku a prázdný obal jen tak ledabyle odhodí na zem, i když odpadkový koš má dva metry od sebe, v tu chvíli se mi chce dát tomu člověku pořádně velkou facku. To je opravdu vážně tak velký problém udělat těch pár kroků navíc a ten obal do toho koše hodit? To chci opravdu tak moc? To už se mi, s prominutím, můžete rovnou vykálit před barák.
A poslední věc. To jsou podomní prodejci a profesionální somráci. Nejen, že tihle lidé v sobě nemají ani kousek studu, ale dokonce je jejich morální cítění a uvažování naprosto převrácené. Když jejich žádost zdvořile odmítnete, tak se na vás sesype příval výčitek, které se snaží cílit na vaše morální cítění. No jsem to ale sakra hajzl, když slušně odmítnu podomního prodejce, a když si nedá říct, tak mu se slovy: „děkuji, nechci, nashledanou,“ zavřu své vlastní dveře svého vlastního byt před nosem. Nebo jsem to ale neurvalý syčák a morální zrůda, když odmítnu dát desetikorunu člověku, který stojí na nádraží den co den a vypráví historku, kterou jsem slyšel snad stokrát. Historku o tom, jak mu ukradli peněženku i doklady, zatímco jeho žena na druhé straně republiky zrovna rodí, otec umírá, pes je na operaci a šestiletá dcera se zatím sama doma stará o domácnost a hluchoněmou, slepou a invalidní babičku s Alzheimerem. Jakou drzost někteří lidé mají, nad tím mi opravdu zůstává rozum stát.
Snad jste tuhle mou emocionálně laděnou zpověď nějak přežvýkali. A třeba se tu najde někdo, koho tyhle věci taky občas pořádně nakrknou. A jestli mi chcete udělat radost, tak udělejte těch pár kroků k tomu koši a ten obal od snickersky vyhoďte tam, kam správně patří.
Obrázek:
Citát