Asi všichni znáte ono pořekadlo: „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“ Často se tím myslí, že nemáme opakovat ty stejné chyby. Že zkrátka nemáme podruhé dělat to, co se napoprvé neosvědčilo. Takto vyřknutý citát užívá stejný typ imperativu jako Desatero Božích přikázání, např. „nepokradeš“, „nesesmilníš“, apod. V tom možná tkví jeho kouzlo a atraktivita. Je to jako jakýsi vyšší zákon, který bychom měli dodržovat. A lidé od nepaměti vzhlíželi k něčemu většímu, k něčemu, co je jako lidské bytosti přesahovalo a co jejich každodennímu úpornému snažení a přežívání dávalo nějaký smysl.
Co se jednoduše neosvědčí, to nemáme podruhé opakovat. Pokud kamarádovi půjčím stovku a on mi ji nevrátí, no tak už tomu hajzlíkovi žádnou další stovku půjčovat podruhé nemám a basta! Jednoduché jako facka. Takto použité pořekadlo o řece dává jasný smysl. Bohužel je i takto použité pořekadlo o řece použité špatně, alespoň co se původního významu týče. Jednoduše došlo někde na cestě mezi dva a půl tisícem let starým citátem k jeho dnešnímu používání k drobné mýlce, která vedla k určité dezinterpretace tohoto mnohem hlubšího citátu.
Je tedy třeba zabrousit zpátky do historie, k samotnému původu tohoto citátu. Jeho autorem je řecký filozof Hérakleitos z Efesu (5.-6. stol. př.n.l.). Ten byl známý trochu tajuplným a pro mnohé dost nesrozumitelným vyjadřováním, ale i přes to velmi zaujal např. Sókrata, který měl na pozdější utváření filozofie nemalý vliv. Původní Hérakleitovou verzí onoho citátu o řekách je toto:
„ποταμοῖσι τοῖσιν αὐτοῖσιν ἐμβαίνουσιν ἕτερα καὶ ἕτερα ὕδατα ἐπιρρεῖ.“
- Hérakleitos, zlomek B12
Ano, je to vskutku původní citát se vším všudy. Původně jsem to sem vůbec nechtěl dávat, ale nakonec mi to nedalo. A tak jsem to tady šoupl jako takovou zajímavost a možná i trochu vylekal některé z vás. Ale nebojte, podíváme se i na některé možné české překlady. Vypíchl jsem dva asi nejzdařilejší:
„Na ty, kdo vstupují do týchž řek, se valí jiné a jiné vody.“
- překlad Zdeňka Kratochvíla
„Zatímco vcházejí do týchž řek, proudí na ně jiné a jiné vody.“
- podle anglického překladu Charlese Kahna do češtiny přeložil Martin Pokorný
Jak je vidět, tohle je přece jen trochu něco jiného než naše současné lidové používání věty: „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“, jak jsem jej popsal výše. Tady se vůbec nemluví o tom, že bychom neměli něco podruhé opakovat. Ani zde není onen imperativ biblického Desatera. Je to zkrátka jednoduché prohlášení o tom, že když vstoupíme do řeky, na nás omývají pořád nové a nové proudy vody. Tahle věta tak nemluví o neopakování stejných chyb podruhé, ale o tom, že řeka jako taková je stejná, ale každý proud je jiný, je nový. Takže se jedná o proměnlivost uvnitř stálosti. Trochu paradoxní myšlenka, ale určitým způsobem to dává celkem smysl. Řeka jako taková je stejná, má stejné koryto a vypadá stejně – to je stabilita, stálost. Jenže každý další proud je nový, jiný – to je proměnlivost. Stejně tak jako já jsem v základu pořád jeden a týž já, ale každý okamžik se de facto měním. Stárnou mi buňky, odumírají a postupně je nazhrazují nové, až za cca sedm let jsem fyzicky zcela nový člověk, byť jsem to stále jeden a tentýž já. A tuhle myšlenku si můžete aplikovat třeba i na některou z vašich každodenních rutin. V základu je tahle rutina pořád stejná, ale vždy je na ní něco nového, třeba jen v detailech, ale nikdy se nedá zcela opakovat naprosto totéž. A to je přesně to, co tím chtěl Hérakleitos říci. Takže zcela volně se tenhle citát dá přeložit takto:
„I když vcházíš znova do stejné řeky, přesto se tato řeka bude s každým novým proudem měnit.“
- má zcela volná parafráze
No jo, to je vlastně docela něco jiného, než naše současné lidové používání věty: „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky". Jak už jsem říkal, na cestě od dva a půl tisíce let nežijícího Hérakleita až k nám nastala určitá dezinterpretace. Můžeme to chápat jako takovou tichou poštu napříč vzdálenou historií. Tichá pošta většinou vždy končí tak, že výsledek je jiná věta, než jakou vymyslel onen první člověk na začátku. A stejné je to i citátem o řece/řekách. A takových případů byste v dějinách našli spousty, ať už se to týká jednotlivých citátů nebo obsáhlých sofistikovaných myšlenek. A pak není divu, že hodně věcí používáme jinak, než jak byly původně zamýšleny.
Obrázek:
Filozof u řeky