Nov Contest je pravidelná soutěž na pásmu PMR446, která je inspirována radioamatérským Moon Contestem. Pravidla jsou maximálně jednoduchá, tzn. v pevně stanoveném časovém úseku, tedy mezi sedmou a desátou hodinou večerní a to vždy 4. středu v měsíci, navázat co možná nejvíce spojení v pásmu PMR446 za dodržení VO (Všeobecné oprvánění). Co spojení to bod a navíc je možné získat další bonusové body za každé spojení na vzdálenost 175 km a více. Soutěž se vyhodnocuje jako roční s tím, že soutěžícím se počítá 11 nejlepších výsledků z 12 možných.
V červnu jsem vzal dcerku a vyrazili jsme jen 2 km za město, že zkusíme co uslyšíme a případně rozdáme pár bodů soutěžícím. Dle očekávání, tak jak je v tom místě otevřena krajina, jsme slyšeli stanice z vyšších kód od Ještědu, přes Krkonoše až po Orlické hory.
No a vzhledem k tomu, jaký to byl v éteru mazec, zrodila se myšlenka zkusit to příště také z kopce. Neboť jak známo, kopec je nejlepší anténa.
Vyřídil jsem si doma propustku a přemýšlel, kam se vypravím. Orlické hory nebo Vysočina? V Orličkách jsem měl několik tipů, ale po práci by to pro mě bylo logisticky náročnější. A vzhledem k nejisté předpovědi počasí, kde vyhrožoval Perun blesky, padlo ve středu rozhodnutí, že po práci mě čeká krátký přesun k Devíti skalám. Výšlap nahoru a v případě, že se přižene něco, co nepůjde zvládnout, hned pod hlavní věží je Myslivecká chata se zastřešenou terasou. Následný úprk k autu by se dal zvládnout v poklusu do 20 minut.
Končím v práci, kontroluju, že mám nabité baterie vysílací i telefonovací. Plním láhev vodou a vyrážím. Výstup na Devět skal v pohodě, na sobě kraťasy a tričko a je to tak akorát. Po těch parných dnech je v tom lese fakt příjemně, teplota přesně na procházku v lese (mé milé ženě by ale zima byla), zatím ani neprší, ale na obloze to vypadá všelijak.
Za nedlouho stojím na vyhlídce na hlavní věži. Fouká vítr, slunce za mraky, takže oblékám větrovku a vytahuju hračky. Je těsně po šesté hodině. Sakra, zapomněl jsem doma čelovku. Posvítit na cestu lesem si můžu mobilem, ale těch pár šutrů z vyhlídky by bylo lepší mít volné ruce. Zvlášť pokud by bylo mokro. No nic, musím dolů včas, dokud bude trochu vidět.
Rodinka na výletě udiveně kouká a první se ptá maminka. Ukazuju stanici velikosti dětské chůvičky a říkám, že přes tohle si dnes pokecáme s klukama na Ještědu. V tom slyšíme první relace Keviny a Toma z Harrachových kamenů. Poté pokračujeme v konverzaci již jen s tatínkem, který dolů nespěchal a chvilku jsme řešili technikálie a provoz na pásmu. "A to by se dala hrát taková tichá pošta, ne?" byla poslední otázka. Tak říkám, že ano, ač by teda moc tichá nebyla, protože slyší všichni všechno v dosahu, ale popisuju mu PMR štafetu. Tatínek už musí dolů za rodinou, aby nebyl bez večeře a tak se loučíme. Ale v očích měl takový ty jiskřičky... ;)
Zdravím se s Kevinou a Tomem, Kevina hlásí vzdálenost 126 km. Slyším je jako kdyby stáli dva metry ode mne. Pokud mě nevyženou blesky nebo příval vody, mohlo by to dnes být fajn. Dopoledne jsem si říkal, že pokud udělám 20 spojení, deník odešlu jako soutěžní. Uvidíme...
Je půl sedmé, fouká vítr, z nebe se snáší kapky vody. Schovávám batoh pod skálu a na dualband ručce ladím FIS Praha (flight information service), jestli neuslyším něco o počasí. Štěstí přálo a přát bude, jak se později ukáže. Slyším dotaz pilota, letícího někde ze středních čech na východ. FIS hlásí co vidí na radaru, kde jsou bouřky a západní hranu deště u Znojma. To vypadá, že předpovědi z rána by se vyplnit nemusely a blesky tu dnes nehrozí.
Je pět minut do sedmé a po větru či dešti ani památky. Dokonce se ukazuje sluníčko a začínám tušit, že tu do devíti vydržím.
55, 56, 57, 59, 19.00 a já měl zapnuty tři vysílačky. To byl rachot... Tak jak jsem očekával, největší nával a fronta na spojení na kóty, které mám v doslechu je Ještěd, Harrachovy kameny a Luční hora. Tomáš na Sucháku z mého poslechu hned v závěsu. Je mi jasné, že nyní se snažit protlačit je ztráta času a hledám volný kanál, kde zkusím svoji výzvu. 19.02 mám první spojení a hned Javořice vzdálená 70 km. Na trojce končím relací s Tomášem na Sucháku a začíná tam být tlačenice na něj, nechávám prostor a odcházím na dvanáctku. Další čtyři spojení a skoro půlhodina soutěže za námi.
Začíná být čas, kdy už by to mohlo projít na Ještěd a Krkonoše. Monitoruju kanály 4, 7 a 8, kde tyto kóty aktuálně frčí... Do osmé večerní mám 2x Ještěd, 2x Harrachovy kameny a Luční horu. Začíná to být klidnější. Ozývá se Miloš, již se z pásma známe. Je prostor na krátké popovídání, než nás na kanále vyskenují další zájemci o spojení. Nechávám prostor udělat si spojení s Milošem a ladím jinam.
Je asi dvacet minut po osmé a z oparu vystoupily Krkonoše a tuším i obrys Ještědu. Okolí je zalito teplým večerním sluncem. Stanice v Krkonoších mluví o mrazívem větru, zimních budnách a rukavicích. Já mám přes tričko větrovku... A kraťasy. Je mi skoro až trapně. Ne, kecám, na vyhlídce je fakt krásně. Takže pár fotek na památku.
Je půl deváté, mám 18 zápisů v deníku. Dělám pár spojení do Pardubic a okolí. Úkol splněn a cokoliv navíc je příjemný bonus. Kolem deváté bych chěl začít sestup, dokud uvidím na šutry a teoreticky bych nemusel svítit na cestě. Začínám balit.
Zkouším se dobouchat na Salamandra, kterého jsem slyšel obstojně, ale vždy mi někam zmizí. Bohužel toto spojení dnes neklapne. Už mám batoh na zádech, ale stanici stále v ruce a slyším Vojtu z Jizerek. Spojení na krásných 134 km. A v tom slyším Andreje, kterého jsem zatím jenom tušil, protože jsem vždy slyšel jen protistranu. Pomáhá mi relátko a večer uzavírám další kótou v Jizerkách a 133 km.
Během pěti minut naprostá tma. I ti čundráci, co asi nocují na terase Myslivecké chaty utichli. Na pásmu již je relativní klid, takže se v klidu loučíme s Vendou a Hanym na Ještědu a s Kevinou a Tomem v Krkonoších. Poté již mobil, světlo a dolů... Sestup a cesta k autu a hurá do pelechu. Ráno zase do práce, tak je potřeba pár hodin spánku.
Cíl byl splněn, udělal jsem 26 soutěžních spojení a posunul si osobák o pár kilometrů. Aktuálně mám na PMR maximum 139 km.
Tady mapa spojení:
A tady soutěžní deník:
Celý večer bylo super slyšet, jak všichni čekali v pořadí na ty nejvyšší kóty. Kdo mohl pomoci relátkem, pomohl. Mě také dvě relátka pomohla ke spojení a za ně díky! Prostě to na tom pásmu vůbec nebyl závod, ale taková přátelská party ;)
Díky všem, kdo vylezli na kopec a zúčastnili se, díky všem kdo soutěžící podpořili z domova a hlavně díky Martinovi Kbely za organizaci !
A zase někdy na slyšenou.