Kdysi jsem to tu zmiňoval. Jsem Volvo positiv a hrozně se mi líbí staré krabicoidní modely této značky. A třeba si jednou nějakou tu "cihlu" koupím.
Nicméně to by bylo jen pro potěšení. Na každodenní ježdění v řádu desítek a stovek kilometrů už mi vyhovují taková ta udělátka pro streamování hudby z telefonu a tak... ;)
Moje první Volvo byla V40, což bylo takové poloVolvo. Vyráběné na stejné lince jako Mitsubishi Carisma. Následovala V70 druhé generace s dieslovým pětiválcem a musím říct, že tohle auto jsem měl hrozně rád. Bohužel se po letech projevil dříve neřešený servis automatické převodovky a začalo se ukazovat, že oprava je pro mě nerentabilní. Odnesl jsem si tedy poučení do budoucna a sice, že může prodejce stokrát tvrdit, že olej je po výměně, ale vy si ho hned po koupi stejně necháte vyměnit. Inu, jako záložní auto jsem od koupil V50, se kterou jsem toho moc nenajezdil, protože mi ji v září nabořili. Řidič na křižovatce za mnou se rozhodl zahrát si biliár a poslal mě na auto přede mnou.
A tak došlo na rozhodnutí, že tedy potřebuji další Volvo. Logický nástupce pro mě byla V60, ideálně diesel s automatem. A po pár týdnech pátrání se objevila jedno snad naprosto ideální. Poměr cena / výkon a stav byl dobrý a už stačilo jenom zkontrolovat stav v reálu a případně s autem odjet domů.
Tímto ještě jednou děkuji , že si se mnou udělal výlet a pro novou káru se mnou zajel. Prohlídka, projížďka... No, ještě napsat ženě, že je auto OK a že jsme si plácli. Přišla pouze otázka "A není moc modrý?" Ne, je modrý akorát... ;) A jedeme domů.
Včera odpoledne přišla sms z úřadu, že jsou připraveny doklady a SPZ k vyzvednutí. Super, jenže zajet tam už nestihnu, v pátek mají pro veřejnost zavřeno. No, zkoušel jsem tam dnes volat a nic. Napsal jsem mail a ejhle, asi za půl hodiny volá paní z úřadu, že kdy by se mi to jako hodilo. Domluvili jsem se, že za 10 minut se sejdeme u vchodu pro zaměstnance a ona mi doklady a SPZ přinese.
Paní měla 5 minut sekyru. No já nevím, já byl rád, že budu mít značky a budu moct jezdit. Mají zavřeno, klidně bych počkal i déle. Ale paní úřednice, ochota sama, donesla papíry a hrozně se omlouvala za zpoždění, že ji zdržel telefonát z jakéhosi magistrátu z druhého konce republiky. No, myslím, že si zaslouží, abych ji tam po naší kamarádce poslal čokoládu. ;)
A opět se ukázalo, že není ouřada jako ouřada. Služba občanům, že jo... Stejně tak, jako v jiných oborech, je to jen o lidech.
Tak buďme na sebe hodní... ;)