No dlouho jsem zase nic nenapsala a přiznám se, že tentokrát to nebylo nedostatkem času, ale spíše mi chyběla potřebná inspirace.
Ta se dostavila až když mě 
No a to byl ten správný impuls k novému článku.
Ohledně pandemie koronaviru se už (alespoň u nás) opatření velmi rozvolňují a dokonce už se rýsuje možnost znovu cestovat za hranice. Já sice nejsem v karanténě, ale už prakticky třetí měsíc jsem doma na neschopence díky rizikovému těhotenství. Né že bych nemohla ven. Mám odpolední vycházky a tak mi vlastně nic nebrání, abych se šla provětrat i ven a vyrazila se nadýchat čerstvého vzduchu, či užít slunečních paprsků.
Přesto mi cestování chybí, protože vím, že letos nikam daleko, natož za hranice nevyjedu. Mám se dobře a cítím se dobře, přesto si letos musím větší cestování odpustit. O to více asi vzpomínám, kde všude jsem byla a jaké to tam bylo.
A pokud bych měla reagovat na zmíněnou Phortunovu otázku, odpověď by za mě jednoznačně zněla: Chorvatsko.
Patřím k těm čechům, kteří si tuto zemi zamilovali. Čisté moře, krásná příroda i dobré jído a mnoho dalšího je to, co se mi tam líbí. Před téměř třemi lety, kdy jsem společně s
Nejraději bych tam chodila každý týden a pozorovala, jak se tahle krásné příroda mění. Kromě Plitvických jezer jsme třeba také viděly NP Kornati, což je hlavně soubor ostrůvků. Takže jsme pluli podél těchto rozmanitých ostrůvků a na jednom z nich (Levrnaka) jsme měli asi tříhodinou zastávku i s koupáním. No nádhera.
Opomenout nechci ani chorvatská města jako Split, Zadar, Šibenik, Trogir nebo Omiš.
Líbí se mi samozřejmě i jinde v Evropě a mým snem a přáním je procestovat většinu Evropy. Zatím jsem byla jen v Německu, Chorvatsku,Řecku (Rhodos), Slovinsku a Itálii.
Itálii mám také ráda a Slovinsko mě okouzlilo svou přírodou.
Ale málo platné, nejvíce jsem si zamilovala právě Chorvatsko a tak doufám, že až budeme tři a náš potomek povyroste, vezmeme ho poprvé k moři právě do Chorvatska :)
foto: naše
1 foto: Plitvická jezera
2 foto: Ostrov Levrnaka
3 foto: Omiš
4 foto: vodopád- NP Krka