Kolumbie 4.část hike Cocora park, do 4000m.n.m v kroksech a holínká...

Na hory v gumakach a s klukem jen v kraťasech a kroksech. Jasně, proč ne? ..když absťák po horách zavolá..

Musím přiznat, že to mělo i své dopady.
Dlouho jsem přemýšlela, jak tohle sdílet, Jarda, můj spolucestovatel, to už sepsal dokonale.

Na úvod bych řekla, že jsme si vybrali ideální dobu na hike. Viz kolonky vlevo, těch si před tím nevšimla

Jinak toto bylo prodávané jako super skvělá mapa. Km jsme si dopisovali díky mapám.cz

V minulé části jsme skončili u Armenie, přímo ve městečku ... no popravdě městě, ale pořád menší než ta samotná Arménie, ta nás svou rozlohou děsila. Nakonec jsme spali, víte kde? U hasičů, ale nejen tak, v koupelně!! Spalo se tam lépe než u policajtů, jen ráno v 6 jsme už museli pryč.

Ráno stopem až do Salenta a hurá se pokusit vyrazit do hor. Malebná vesnička

V Kolumbii, kde je to opravdu turisticky zajímavý, tak je to moc pěkné.

Plán by byl, věděla jsem, že bych měla spěchat do Ekvádoru, ale mne to hikovani tolik chybělo!

Jarda si nedal říct a nenechal si zaplatit ani pláštěnku. Já si aspoň půjčila holínky 5000/den (2,7$). Nás výlet byl naplánován jak jinak než s mou roztomilou naivitou.

Kdyby ste tušili .. kolikrát jsem si vyčítala, že jsem mu ty boty taky nepůjčila nebo aspoň tu pláštěnku. Nu, však se k tomu dostanu.

Zpětně toho určitě nelituju, zažít Kolumbijské hory stálo za to i přes to počasí.

Samozřejmě než jsme se vyhrabali mohlo být po 1, museli jsme si dát vegie burgery, kdo ví, jaké bude další jídlo. Dostopovali jsme a hurá do kopců. Vstupné byl asi jeden dolar.

Ještě plní optimismu

Tu máte i ty palmy, které lákají tolik turistů

Nešli jsme ani dvě hodiny a spustil se slejvák. Já už jsem to docupitala bez bot, ke konci už to bylo značně náročné. V chatě kolibří jsme poprosili o přístřeší. Nakonec jsme platili asi 5$ a měli jsme i horký nápoj.

Ráno to bylo kritické. Johnyho oblečení stále mokré. Vyrážíme myslím až po 10. Začínám tušit, že původní plán dojít až k termálům nemá šanci. Pilně plánuji druhou variantu, abychom aspoň nahoru došli.

Většina cesty byla opravdu taková.. začínala jsem být za své holínky moc ráda.

Cestou bylo moc zajímavých fotek zvířat, ale jakoby z jiného světa, aneb co se stane, když se spojí myš a hroch apod..

Nahoře ty výhledy stály za to

Noční pohled z našeho kempu

Chata, u které jsme, už ani nevím za kolik, kempovali. Moc peněz nebylo. Milí ostatní turisti nám i nabízeli, že nám něco poskytnou na nocleh, ale říkala jsem si,že ve stanu bude možná i tepleji.

Cesta k té chate byla zrádná, sice už přestalo pršet nebo už ani nevím a chatu jsme viděli, ale Jarda několikrát zklouznul. Já jsem byla promrzlá a co musel být teprv on.. promoklý, durch.. kroksy děravý..

Snažila jsem se, co mohla, abych ho zahřála. Zabalila do mého spacáku, díky hodným turistům (a vybaveným) ohřála vodu na čaj. Šla jsem dokonce postavit sama čaj, Jarda už mě poznal a věděl, že nemá cenu odporovat. Bohužel se mi podařilo zlomit hůlku, tak teď už je nalomená po druhé.. nu nějak to drží, problémy zítřka, odsouvám na zítřek, ten si s tím nějak poradí.

Dokázali jsme to, dva blázni ve 4000m.n.m.

A hurá 1500 dolů, dle propočtů vycházelo, že na krasno dojdeme do Cocory, do stopujeme do Salento, dáme si za odměnu pizzu..

To by se samozřejmě nemělo něco stát.
Jardovi se podařilo na posledních třech km zlomit nebo alespoň narazit nohu.
Díky tomu jsme vysílení po 1km postavili stan (na prvním vhodném místě) teda já, Jarda šíleně trpěl. Je těžké když tomu druhému nemůžete od bolesti moc pomoct.

Cestou byla dost obr kráva