Člověk občas pořídí fotografii. Cosi na ní je. Což je dvojsmysl. Ale k čemu ji použít? Až jsem uviděl actifití hlášení 
Často teď jezdím do Domažlic. Na notariát. Vyřizovat dědictví. A všímám si. Někdy třeba ne napoprvé. Ale když stejným místem procházím potřetí ...
Obyčejný dům. Asi prvorepublikový. Po revoluci tam vznikla prádelna. Dle cedulky soudě. Ale teď je zavřeno. Kdo ví, jak dlouho ... A všimli jste si ozdob na střeše?
Taky si mezi těmi koulemi představujete elektrické výboje? Tedy sršící blesky ... Nebo jsem já jediný magor? Ale ne, vždyť by to muselo vyhořet!
Tak když se na dům podíváme z druhé strany ... Já nevím. A ty dráty, nebo kabely ... Jak se to tady jmenuje, abych se někam podíval?
No ... Že by v Domažlicích pobýval i spisovatel Zdeněk Jirotka, autor Saturnina? Že by se právě tady inspiroval pro postavu strýčka, majitele elektrických podniků? Žádnou ceduli tu nemá ... Přitom Domažlice jsou město s nejvyšší hustotou pomníků, památníků a pamětních desek v republice. Na kilometr čtvereční i na hlavu. Což je můj osobní dojem. V knize rekordů to uvedeno není.
Že by nevyužili příležitosti pořídit další pamětní desku?
Ani nevím, jaká ta elektrárna byla. Nebo je? Leží na navigaci Zubřiny. To je přítok Radbuzy. Že by vodní? Ale ne každá záhada musí být nutně rozluštěna ...