Ne, nehodlám příští rok zemřít, ani změnit náboženství. I když jeden může nehodlat a ... Bum ho! Je to daleko jednodušší ... A abych byl upřímný, on to ani není stromeček. Je to jen větev.
Když byly synkovi tři roky, začali jsme doma slavit Vánoce tím tradičním, stromečkiózním způsobem. Předtím jsme se báli, že by na sebe syn konstrukci zvrhl, podpálil ... A stejně by si to nepamatoval.
Tchán měl na zahradě tři smrčky. Že je stejně třeba stromky krátit, nebo přerostou tak, že si jednou budeme muset najmout dřevorubce.
Jeden rok jsem uřízl jednu špičku, druhý rok druhou ... A třetí rok ... Se na prvním smrčku postavily vrchní větve jako falešné špičky. Tak jsem jednu uřízl ... A dělám to tak dosud. Letos ale naposled.
Zpočátku syna Vánoce bavily. Zdobení stromečku, stavění betlému ... Jenomže puberta. Už asi tři roky syn držkuje. Že proč jako ... Chápu.
Bydlel jsem u rodičů, a prarodičů z matčiny strany, do svých 27 let. Tedy, babi umřela, když mi bylo 10, děda, když mi bylo 14. Tam se stromeček zdobil. A pak se jelo k prarodičům z otcovy strany ... A tam byl taky stromek. Neozdobený. Taky jsem zdobil. Od nějakého věku nerad ...
Stromek pro puberťáka! Násilí na mé osobnosti! Jakmile jsem se od rodičů odtěhoval (to už jsem puberťák nebyl), koupil jsem si vlastní byt, zdobení rázem skončilo.
To bylo 1995 - 2004. Zvláštní doba. I já býval mladý ... Doba, kdy jsem se nemusel na nikoho ohlížet. A vánoční stromeček v mém životě už nebyl.
2004 mi zemřel otec. Podlehl jsem volání přírody, abych zachoval rod. 2005 jsem si nastěhoval svou budoucí manželku. A začala se dávat na stůl ozdobená větev ...
2011 se nám narodil syn. Od 2015 zdobíme stromeček. Až doposaváde. Ale slíbil jsem synovi, že to pro něj bude povinné jen do jeho 15 let. Což bude příští rok. Budoucnost stromečku bude nadále v rukou mého syna.
Smysl? Aby to synek uměl. Uříznout větev/stromek, upnout do stojanu a ozdobit. Aby věděl, že nad svíčkami nesmí být řetěz ... A tak. Až na syna taky přijde volání rodu ... U toho už pravděpodobně nebudu. I když přeneseně ano ...
Letos poprvé dělal syn všechno sám. Nafasoval štafle a pilu. Do ničeho jsem mu nekecal. Já bych si samozřejmě vybral lepší větev. Lépe bych ji uřízl, lépe bych si postavil štafle ... Ale v nějaký okamžik je nejlepší výchovnou metodou nechat všemu volný průběh ...
Zaujalo Vás na tomhle mém psaní něco? Odnesli jste si něco? Předpokládám, že za nejzajímavější, pokud vůbec něco, považujete informaci, že jsem do 27 bydlel s rodiči ... No, byla ještě jiná doba. Mám chuť se zítra do té doby v duchu vrátit a napsat hned zítra další článek. Pokud to půjde ...
Pokud to půjde? Syn ulehl s chřipkou ve čtvrtek večer. Dnes je téměř zdráv. I když ne úplně. Žena ulehla v pondělí večer. Ještě pořád má vysoké horečky. Já ... Dobře mi není. Ale někdo doma fungovat musí ...
Ještě taková vzpomínka ... Onehdá jsem s tátou přijel k jeho rodičům. V zimě. Někdo musel na dřevo. Měl jsem 39.5 C. A všichni ostatní měli horečku ještě vyšší ... Tak jsem šel štípat. Člověk, když musí, tak udělá, co je potřeba.
