Dejme tomu, že se chystáte něco nafotit. Něco, co už stojí přes 700 let. Co už kreslilo nespočet kreslířů, malovalo nespočet malířů a fotilo hafo fotografů. Jak na to?
Podíváte se na díla Vašich předchůdců? Nebo tam prostě přijedete a budete ten správný úhel, to správné světlo hledat sami? Přece se nenecháte ničím a nikým ovlivnit! A nakonec zjistíte, že jste to nafotili zhruba stejně jako ti před Vámi ...
A teď si představte, že přijíždíte na totéž místo každých 9 a 18 měsíců a fotíte stále totéž.
No tak jistě ... Jaro, léto, podzim, zima. Zatím se u nás ta období dají ještě z fotografie rozpoznat. I když přijde den ... Jasně, narážím na klimatickou změnu. Ráno, poledne, večer. Jasno, zataženo, déšť, sníh ... Nikdy to není totéž.
Můžete fotit ptáky nebo lidi kolem Vašeho objektu. Mraky, postup břečťanu po zdi ... Téměř časosběrný dokument. Ale dá to vymýšlení a chce to čas.
Nebo můžete psát o něčem úplně jiném než minule. Hrad už tam stál. Dlouho. Miniatura hradu taky. Ale popisek je tam nový!
Hrad, který předběhl svou dobu ... Říčany, které se vymkly českému stereotypu. O tom prvním psát nebudu. To si vyzvětšujte a přečtěte, budete-li mít chuť. To druhé mi přijde zajímavější.
My, Češi, a nemám srovnání s celým zbytkem světa, umíme skvělá díla. Ale! Ale pak je neumíme udržovat.
Zajímám si živě o urbanismus a architekturu. Kdesi jsem viděl, jak architekt navrhne stavbu ... A pak se sejde s vysoutěženou firmou, která bude po zbytek životnosti tu stavbu udržovat. A lidé z té firmy kladou požadavky. Jak má být něco široké, kde má být úchyt na lešení, jaká má být minimální nosnost technického pochozícho chodníčku ...
Teprve takto zpracovaná stavba jde do veřejné soutěže na realizaci. A existuje i rozpočet, kolik bude stát údržba periodicky, kdy dojde k velké a kdy ke generální opravě ... A tohle všechno se u nás nedělá. Většinově.
Udělá se skvělá stavba. Pak se najme ta nejlevnější úklidová firma (nebo firma s někým spřízněným). Firma tam pošle Ukrajinku s kbelíkem a hadrem ... A stavba začne chátrat.
Tak v Říčanech ne. Věci se dějí promyšleně. A vlastně se nedějí. Existuje plán a ten plán je postupně naplňován.
Napřed se opraví hrad. Pak se postaví molo. Mezi nimi naučná stezka. Která se osadí několika zastaveními. Naučnými, zábavnými ... Obecnými i specificky říčanskými. Ta se budují postupně. A stezka se upravuje, dokončuje, udržuje ... A prodlužuje.
Ale té stezce se chci věnovat příště. A tomu prodloužení přespříště ... Ano, tímhle článkem s Říčany nekončím.
Mám takový plán ... Úsměvný. Bavím se jím. Vydělat si na Hive na poznávací cestování. Ne, že bych na ně neměl ... Ale správný sprejer, aspoň v 90.letech, prý také tvoří zásadně jen ukradenými barvami ...
Jízdenka do Říčan a zpět mě stála 56,- Kč. (Je to první zastávka za Velkou Prahou. Takže jízdné platím jen z Kolovrat. Až tam jedu na roční předplacenou jízdenku, kterou sem poměrnou částí nezapočítávám.) Takže kolik musím napsat článků, aby mi to přineslo 56,- Kč? Vychází mi to na 7.
Samozřejmě v češtině. Kdybych přehnal články přes překladač, případně přiložil nějaký ten správný #, asi by vynesly o nějaké to procento víc. Ale chci to zkusit takhle.
Dám ještě čtyři články o Říčanech, aby měly hlavu a patu, alespoň jako tenhle? Kdo ví ...
