Tradičně zeširoka ... Bydlím vedle trojské botanické zahrady. Dvě stě metrů vzdušnou čarou. Kdysi kolem není nebyl plot. A my, místňáci, jsme skrz ni chodili k Vltavě a dál.
Pak se plot postavil. Začalo se vybírat vstupné. A my, místňáci, protestovali. Že máme zpoplatněnou cestu ... Vyhráli jsme. Lidé, kteří mají v občance bydliště z několika přilehlých ulic mají nárok na Sousedské vstupenky. Za stovku na rok, dva vstupy denně.
Nejvíc jsme to s chotí využili, když se nám narodil syn. Hlavně má choť. Můžete si vzít deku a jít se na celý den položit třeba na Pivoňkovou louku.
Je tam spousta jiných maminek a dětí. WC, tekoucí voda, prodej občerstvení, stín, netradiční dětské hřiště ... A je to za plotem. Žádná auta, psi na vodítku. Úchyl by si musel koupit vstupenku. A po zahradě se pohybují desítky zaměstnanců ...
Takže tuhle botanickou zahradu znám jak své boty. Tak mě napadlo ... Už jsem tudy provedl hodně svých kamarádů a známých. Z Hive snad jen 
Kdybyste si někdo chtěl udělat výlet ... Nabízím samozřejmě zdarma své služby. Provedu botanickou zahradou. Pokud projíždíte Prahou, nebo i jste s Prahy a potřebujete zabavit návštěvu ...
Od léta se stávám učitelem na odpočinku. V dotaznících se to vyplňuje jako "žena v domácnosti", "rentiér", "soukromý investor" nebo "jiné" ... Budu si umět udělat čas prakticky kdykoliv, když se mi řekne předem.
Už na tom prvním obrázku poznáte namalovanou kulisu. Tak tady je celkový pohled do jednoho ze skleníků. I když samozřejmě 99% botanické zahrady není ve sklenících ...
Tohle je moje oblíbené místo v létě. Sukulenty z And chtějí zimu. Vidíte, že skleník je konstrukčně zajímavý. Dá se různě otevírat, profoukávat ventilátory, dá se v něm zvyšovat nebo snižovat vlhkost. A sedět se tam dá. Ve všední den dopoledne po zahradě pobíhají jen zaměstnanci, důchodci a sem tam skupina školní mládeže. Klid.
Kdo si chce počíst o místě něco odbornějšího, ať si obrázek zvětší a počte.
Upozorňuji, že na místě jsou kamery ... Kaktusáři. Ostatně na tohle téma existuje i povídka od Karla Čapka.
Je čtvrtek dopoledne. V sobotu se má konat protivládní demonstrace na Letné, kam jsem měl v úmyslu zajít. (To je jiná kapitola. Ano, o smyslu demonstrace je lze pochybovat, o morálním profilu, schopnostech a motivacích svolavatelů též. Snad jindy ...)
A jsem zase nemocný ... Nic vážného. Doslova ze mě teče rýma, smrkám, frkám, kejchám, roznáším kapénkovou infekci ... Ono je školní prostředí na tyhle věci ideálním místem pro šíření. Tak jsem zůstal doma a napsal praktičce.
Předpokládám, že mě bude chtít vidět. Aby si cestující v autobusu, metru a tramvaji taky přišli na své, co se těch kapének týče. I když si nasadím roušku nebo respirátor. Takže si myslím, že actifití hlášení dnes přeci bude. Hádám tak 7.000 kroků.
No a pak ... Co budu nemocný, hádám do úterka, dám si článek denně. Jako časovou výplň svého dne. A nechci vyhrožovat ... Až budu na tom vysněném odpočinku, stane se Hive mých deníčkem. Asi jako to má 
