Byl jsem před pár týdny na návštěvě a pořídil jsem tam impulzivně tuhle fotku. Chtěl jsem ji použít na hlášení Actifitu. Položit při tom otázku, zda se čtenář domnívá, že jsem návštěvou v domácnosti mužské či ženské ...
Ale mezi tím se konaly parlamentní volby. Kde historicky uspělo největší procento žen. Skoro jedna třetina poslanců jsou poslankyně. A tak tahle fotografie skončila jako ilustrační v tomto článku.
Ale to bych nebyl já, abych nezačal od Adama. To by byl ale ten článek opravdu příliš dlouhý ... Takže telegraficky.
Někdy ve II. polovině XIX. století jsou ženy už natolik emancipované, že usilují o právo volit a být voleny.
První zemí světa, která dává ženám volební právo, se stalo při svém osamostatnění Norsko, v roce 1905. (Ženy ve Švýcarsku získaly volební právo na federální úrovni až roku 1971. O státech mimo "širší západ" nemám povědomí.)
Vážným argumentem proti ženskému hnutí bylo potopení Titanicu. Že tam nemůže být žádná souvislost? "Ženy a děti do člunů!" Muži se utopili ... Tedy muž je tu od toho, aby za ženu obětoval život a žena mu za to přenechává právo nad sebou vládnout. Alespoň tak to tehdejší misogyni vykládali. A ten argument měl tenkrát váhu.
Ale ani to nebylo pravdivé. Jen v I. a II. třídě lodi ženy častěji opustily svoje muže a nechaly se zachránit. Ve III. třídě se většinou se svými muži utopily. Nebo zmrzly ... Ženy ve III. třídě si neuměly představit život na cizím kontinentě bez svých mužů, jak by tam obstály. Právě ve dvou předchozích třídách už byly ženy emancipovanější a většinou to nebyly imigrantky ...
A pak začala Velká válka. Její účastníci ještě nevěděli, že bude teprve První světová ... Muži do zákopů, ženy na jejich místa. Ženy obsazují pozice, kde byla jejich přítomnost dosud nemyslitelná. I sládkem v pivovaru se stala žena.
Bez žen v průmyslu, zemědělství a obchodě by se válka nedala vést způsobem, jakým byla vedena. Politici si uvědomují důležitost ženy. Ženy voličky.
Ženy vydělávají peníze. Obchodníci si uvědomují, že žena se stává nezávislou klientkou a zákaznicí s vlastním příjmem. Žena se stává cílovou skupinou pro reklamu. Emancipovaná žena začíná pod vlivem reklamy na důkaz svého postavení kouřit a pít alkohol, řídit auta.
Ženám roste sebevědomí. Oděv přestává být ctnostným brněním. A také se musí přizpůsobit továrnímu prostředí. Když si představím dámu z roku 1910 a z roku 1920 ... Ubylo snad 90% látky. Vládne praktičnost.
Žena nemá čas na domácnost. Potřebuje usnadňující patentní udělátka - elektrické nebo plynové spotřebiče, pračky, sporáky, žehličky, vysavače, roboty ... Po I. sv. válce je trend ještě v plenkách, ale už se projevuje.
Muži se vracejí z války ... Ale 10 milionů jich chybí. Dalších 20 milionů je zmrzačených na těle či na duchu. A španělská chřipka. Ta sice zabíjí proporčně muže i ženy. Ale na obsluhu společnosti je potřeba určitého počtu pracujících. Je jedno, jestli máte ve třídě dětí 40 nebo 20. Potřebujete tam učitele/učitelku.
Ženy se už po válce k plotně a k dětem většinově nevracejí. A dostávají volební právo. Aktivních političek bude málo. Ale politici začínají počítat s hlasy žen. Stejně jako emitenti akcií začínají počítač s akcionářkami.
A čeho ženy ve světě s volebním právem dosáhnou? Ve Spojených státech je pod tlakem žen zavedena prohibice na alkohol. Katastrofální chyba. Nikdy se nepilo víc a v USA vznikne opravdu organizovaný zločin.
V Československu je po roce 1918 daleko přísněji regulována prostituce, než tomu bývalo za císařství ... O alkoholové prohibici se naštěstí jen mluvilo.
Po II. sv. válce všechny uvedené trendy ještě zesilují.
Bavit se o ženských politických zájmech v Československu mezi lety 1938 - 1989 nedává smysl. A pak přicházejí divoké devadesátky. Ženské zájmy nejsou na pořadu dne. A co jsou to vlastně ty ženské zájmy?
Upřímně, já nevím. Já si všiml, že proběhly akce s kroužkováním žen a mladých lidí. V parlamentě máme více žen, než tam kdy bylo. Tak jsem zvědavý, co bude, jestli něco bude.
A samozřejmě, není žena jako žena ... Kdo nepamatujete soudružku Kabrhelovou, tak buďte rádi. Ale jména jako Konečná, Maláčová, Bobošíková, Schillerová, Šichtařová ... Ta jsou aktuální dnes.
Válka je hrozná věc. Ale většinou společnost někam posune. Vědecky, technicky, společensky. Je revoluce také hrozná věc? Zrovna přemýšlím, co vím o rolích starců a mládeže ve společnosti ... Jů. To by bylo také na článek!
P.S.: Dnes mi je hůř než včera. Nemoc by prý měla kulminovat v sobotu.
