První fotka, to je vždycky jen taková upoutávka k článku, u mě zhusta nesouvisející ... Sedím si vedle manželky na sedadle spolujezdce a užívám si, že nemusím řídit. Jedeme na polopracovní prázdniny. Závory klesají, sahám po mobilu. To ještě netuším, co přijde.
Manželka je odvolána z dovolené. Na jeden den musí do práce. Co z toho? Nic než prachy ...
Já prodal svoje auto v říjnu. Diesel. Jezdil jsem s ním 20 let. Žena si koupila Fabii ... Nemám to auto rád. Zpátečka se tam řádí úplně blbě ... A vůbec je tam všechno jinak než u mého milovného autíčka, které už ale dosloužilo .... Nebo se mi to aspoň zdá. Nechci s tím novým mít nic společného!
Takže vezu v neděli večer ženu na nádraží, kde ona nastoupí na Mnichováka. A v pondělí večer si ji tam zase vyzvednu. V Holejšově. Německy Holleischen. Když tám sem, tak ičko mluvim místnim nářečim, né?
Dobře, jiný odstavec, jiný mrav. Holýšov je město jistě zajímavé. Ale pořiďte fotografie v noci ...
No ... S autem to bylo némlich tak. Kde to má ostřikovač? Jak se přepínají dálková a potkávací světla ... Jak mám udělat, aby mi na světlech nezhasínal motor?! Kde má ten foťák blesk?! Mám ho dva týdny a přeci nebudu číst nějaké návody nebo manuály! Já na to přijdu!
Jo ... Dnes má the city Holýšov asi 5.400 obyvatel. Před válkou měl víc, ale odsun ... A za války tu bylo nasazeno na 6.000 zajatců a vězňů z 6 pracovních a zajateckých táborů. Pro jejich dozorce se tu vzniklo celé nové sídliště.
Tenhle kámen připomíná pobočný koncentrační tábor ženského koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Pravovaly tu, žily a umíraly v Metalwerke Holleischen, vyrábějící leteckou a protileteckou munici.
Těch pomníčků je tu víc. A kostel ... A smírčí kameny ... A zbytky předválečného pohraničního opevnění ... Se divím, že tu ještě 
Vlastně ... Se nedivím. Taky mám dítě. Neboj, ona vyroste ... Pak zas bude víc svobody. I když u holek nevím. 
Abych se vrátil k tématu. Je tma. A taky děsná zima. Takže zas příště ... Nakonec už jenom nakoupím v Lidlu. Syn si potrpí na tamější Horský chléb. A při čekání budu fotit vlaky ...
Dlouhá expozice ... On už brzdí, ale stejně se mázl. Tak to prohlásím za záměr. Lokálka z Plzně na Domažlice, co staví na každé mezi. Příště zkusím sledovat jedoucí vlak objektivem ...
Ale on tam v podvečer nebyl dvakrát hustý provoz. A já přišel dost včas. Takže už mi jede choť. Mnichovák. Allegro Českých drah. Zapomněl jsem objekt sledovat. Tudíž je pro dnešek konec fotografování. Jdu dělat manžela. Teda taxíkáře. Aspoň že jsem se synem podnikl přes den fotografický pochod Staňovem. To bude další téma.
Ale teď k té dělbě práce. Když píše a komentuje 