U nás v bývalé práci byl zaměstnán jistý Davídek. Tak trochu asi poloviční daun. Dělal pomocné práce. Přines, podej, podrž. Něco podobného jak píšeš ty. Rozumu moc nepobral, sílu ale taky měl, jak píšeš. Chudý duchem, ale hodný a poctivý. Vždy rád pomohl a rád byl užitečný. Práci vždy udělal jak nejlépe dokázal.
Mouše by snad neublížil. Vždy se jevil, že má dobrou náladu. Usměvavý.
Kolikrát jsem si říkal. Že mi ostatní jsme vlastně divní. Plní ústrků, falše, závisti a jiných lidských vlastností, které zdá se Davidovi byli cizí. A říkal jsem si proč svět není víc "chudý duchem".