Býval jsem silný stavební stroj. Před třiceti lety jsme hrnul před sebou hlínu a kamení, poháněný nezdolnou silou dětské fantazie. Kde je ta ručka, která mě hnala vpřed? Kde jsou ty děti, které ovládaly moji silnou radlici?
Už jsou rodiči dalších dětí a ty si se mnou už nepohrají...
Jsem jako opuštěný člověk, který už jen sám a sám přežívá a čeká na svůj konec. Tiše rozpadám se v lese a čekám na záchranu...
Kdo ještě zažehne žár v mém motoru?
English (Google)
I used to be a strong construction machine. Thirty years ago, we rode clay and stones in front of us, driven by the indomitable power of childhood imagination. Where is the hand that pushed me forward? Where are the children who controlled my strong blade?
They are already parents of other children and they will not play with me anymore ...
I am like a deserted man, who is already abandoned and is waiting for his end. I quietly break down in the forest and wait for the rescue ...
Who's still glowing the heat in my engine?
Fotografe, díky... Bylo to naposledy...
Photographer, thanks ... It was the last time ...
