Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom, který dříve působil jako člen Národní ekonomické rady vlády a v současné době je hlavním ekonomem Trinity Bank. Zároveň přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze a je členem vědeckého grémia České bankovní asociace. Kromě toho je také autorem ekonomické literatury, v minulosti napsal knihy jako Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé nebo Proč si ženy přitažlivost koupit nemohou, a muži ano. Běhá dlouhé tratě, úspěšně absolvoval třeba i newyorský maraton.
Dobrý den, pane Kovando. Dříve jste působil v Národní ekonomické radě vlády (NERV). Nešlo tam občas o nervy? Jaký je vztah politiků k tomuto poradnímu orgánu. Nechají si vůbec poradit? A proč vlastně nepůsobíte v novém složení?
Nebylo to na nervy, byla to zajímavá zkušenost. Myslím si, že v té kritické době Covidu, kdy se ta rada ustavila, tam byly velmi zajímavé debaty a diskuse. Bylo to vždycky tak, že experti včetně mě tam jednali přímo s politiky včetně pana premiéra, takže něco z toho si snad politici vzali. Ale ekonomové dávají své návrhy a politici potom podle svého vlastního politického klíče je uplatní nebo neuplatní. A to je obecný problém všech těchto rad.
Tak jako já jsem například nesouhlasil s rouškovným v roce 2021, tak řada s ekonomů z té současné rady nesouhlasí s těmi 5000 Kč na dítě, ale politici často berou takovéto poradní rady pouze jako štít a mohou říci, když se jim něco hodí do krámu „toto navrhl NERV“ a když chtějí něco prosadit bez ohledu na NERV, tak si to prosadí, i když ti experti s tím nesouhlasí. Je to hodně marketingová záležitost, nelze to moc přeceňovat.
V jednom Vašich dřívějších rozhovorů jste mluvil o „dluhové megakrizi“. Existují v tištění nových peněz nějaké limity? Jak dlouho lze udržovat tato virtuální bublina, vede z ní vůbec nějaká cesta zpět?
To právě nikdo neví, to časování je obtížné určit. Každopádně ten systém je podle mého soudu dlouhodobě vychýlený z rovnováha a ta nerovnováha narůstá každým měsícem, každým rokem, tím jak se kupí a narůstá dluh. Myslím si že jedinou cestou nakonec jak systém vrátit do rovnováhy bude nějaká tzv. megakrize. Je to samozřejmě takový mediální pojem, ale je to zkrátka zásadní ekonomický otřes, který umožní do značné míry oddělit zrno od plev a začínat, nechci říct na zelené louce, ale spíše ze zdravějších základů. Současná předlužená podoba ekonomiky, to není projev té rovnováhy a zdravého základu. Ale kdy tak se stane, kdy se ten otřes stane, jestli za rok, za 10 let, za 50 let, to říci neumím. Pouze pozoruji, že nerovnováha narůstá.
Americký FED začal v boji proti inflaci stahovat likviditu a zvyšovat úrokové sazby, což však nesvědčí akciovým trhům. Na kolik je reálné, že opět začne likviditu pumpovat do trhu v závislosti na listopadové senátní volby. Je vůbec možné pro jakoukoliv vládnoucí garnituru jít do voleb s klesajícími trhy?
Ona je ta inflace ve spojených státech tak citelná a ty sazby jsou stále tak nízko i přes to zvyšování, že FED musí konat bez ohledů na to, co to udělá nebo neudělá s politiky. Samozřejmě, v jistých obdobích se nějaké nuance dají řešit tak, že si centrální banka řekne „tak, je před volbami, teď ty sazby necháme být, nezvýšíme to o tu čtvrtinu procentního bodu“, ale jestliže jsme v takové situaci jako Spojené státy, kdy je opravdu až drasticky potřeba zvedat úrokové sazby, aspoň na poměry toho na co jsme zvyklí z posledních let, ba dokonce desetiletí, kdyby nyní centrální banka nejednala tímto způsobem, tak by ztratila svoji kredibilitu.
FED musí jednat bez ohledu na to, zda jsou volby či ne. Myslím si, že bude nadále velmi razantně utahovat svoji politiku.
Může se vůbec tak silná ekonomika, jako ta americká, do hyperinflace nebo nějaké formy pádivé inflace dostat? Nebo si vždy najde nějaké instrumenty k jejímu utlumení jako například zvyšování úrokových sazeb?
Je otázka, jak definujeme pádivou inflaci. Někdo už ji definuje jako jakoukoliv dvoucifernou inflaci, v takovém případě se určitě Spojené státy do pádivé inflace dostat mohou. Do hyperinflace bych v tuto chvíli nepředpokládal, že by se dostali. Centrální banka to nenechá dojít tak daleko, nicméně inflační tlaky mohou být dlouhodobě poměrně silné.
Obecně je inflační problém znatelnější zejména v některých zemích EU ve srovnání se Spojenými státy. Některé pobaltské země vykazují pádivou inflaci již nyní, pokud máme v Estonsku 20% inflaci a centrální banka ve Frankfurtu nemůže, nebo spíše nechce tuto inflaci krotit, tak hrozí roztočení velké a dlouhodobé inflační spirály.
Tam to riziko tedy číhá spíše než ve Spojených státech, kde vidíme, že v porovnání s Evropou centrální banka FED reaguje aktivněji a snaží se inflaci zastavit. I když zaspala, ale nyní se snaží svoje chyby napravit. U Evropské centrální banky tuto snahu zatím ještě vůbec nevidíme.
Může vytvoření vlastní digitální měny státu (CDBC) pomoci v řízení monetární politiky, jako např. nastavení fixní nebo variabilní inflace v závislosti na fázi ekonomického cyklu?
Nevím, zda zrovna v tom smyslu, jaký uvádíte, ale usnadnění měnové politiky a jejího provádění je jednoznačně výhoda, protože jakmile budou CDBCs peníze, tak bude moci centrální banka svoji základní úrokovou sazbu nastavit třeba i do záporu -20%, za předpokladu, že zruší hotovost. Šlo by to určitě ruku v ruce, protože ona by řekla „tak, my už teď vydáváme peníze elektronicky, není potřeba, abychom dále vydávali hotovost“.
V takovém případě se jí bude snáze provádět měnová politika, protože bude moci jít do většího záporu při nastavování úrokových sazeb, než kam může jít nyní. Teď může dát maximálně -0,5% a jinak by lidé šli do banky, vybrali hotovost a měnová politika by se minula účinkem. Když ovšem hotovost nebude, tak lidé budou nahraní, budou rukojmími, nevolníky centrální banky a budou muset respektovat to, co ona si žádá.
S vývojem nových možností v rámci kryptoměn není nereálné se při přijatelné míře rizika dostat na průměrné výnosy mezi 5 %-10 % na stablecoinech. Mohou být decentralizované finance (DeFi) konkurencí pro bankovní sektor, který není ve svých produktech tak flexibilní a inovátorský?
Určitě mohou, je to další ze způsobů inovací, který, když to řeknu obecně, přináší to, s čím jako první přišel bitcoin v roce 2008 resp. 2009. Technologie blockchainu a sféra kryptoměn a DeFi jsou jednou z jejich odnoží, byť jsou spojeny spíše s Ethereem, ale inspirací byl do určité míry bitcoin. Je to zase něco, co je vyzyvatelem tradičního finančního světa a je dobře že to vzniká, protože to upevňuje celkové postavení kryptoměn v čele s bitcoinem.
Máte nějaké kryptoměny v portfoliu, případně které jsou vaše oblíbené? Sledujete nové trendy a technologie v tomto oboru, nebo jste spíše konzervativní?
Sleduji trendy již od úsvitu bitcoinu tedy někdy od roku 2012-13. Od těchto let jsem fanouškem bitcoinu a kryptoměn, hodnotím je však zejména z pohledu ekonomické teorie a rozhodně se nevyznám ve všech těch tisících kryptoměn. K těm nově vznikajícím hledím s velkou nedůvěrou. Mám na mysli třeba Lunu, to nemá s bitcoinem moc společného, nevidím tam tu vnitřní hodnotu. Jedná se spíše o kasino a čirou spekulaci.
Kdo bude hlavním tahounem v adopci kryptoměn? Mohou být státy třetího světa tím největším proudem, který se bude podílet na masové adopci? Může být El Salvador první vlaštovkou, kterou budou ostatní následovat, nebo budou mít vůdčí roli vždy ty silně kapitalizované státy jako USA, Japonsko, státy EU apod.
Bitcoin může získat zajímavý impuls od těch tzv. unbanked countries, to znamená od těch zemí, kde je stále bankovnictví nedostatečně rozšířeno, z důvodů toho, že to jsou často třeba velice chudé africké země, kde finanční a třeba i dopravní infrastruktura je stále velmi zaostávající. Nicméně ty hlavní impulsy budou muset podle mého soudu vyslat ty hlavní ekonomiky, tzn. Spojené státy, Evropa, Japonsko. Ovšem pokud tyto ekonomiky se vydají do ostrého boje bitcoinem, s kryptem, tak to znamená velký problém. Věřím, že to krypto ustojí, ale bude to velice těžké.
V čem vy osobně vidíte největší hodnotu kryptoměn? A naopak, jaká největší výzva před kryptoměnami stojí?
Je třeba rozlišovat mezi tisíci kryptoměn, většinu z nich považuji za čirou spekulaci, za kasino, za něco, co nestojí za bližší zkoumání, kde se jenom náhodně honí rychlé zisky. Tam řadím třeba i některé z kryptoměn, které doporučuje Elon Musk, protože to jsou kryptoměny, které se hýbají v závislosti na tom jak tweetuje jaká konkrétní osoba.
Ale bitcoin je něco jiného. Bitcoin má vnitřní hodnotu, možná i některé další decentralizované kryptoměny se mohou stát základem alternativního finančního a platebního transakčního ekosystému, který má potenciál postupně zvýznamňovat, hrát silnější roli tváří v tvář stávajícímu dolarovému a eurovému systému, který se potýká s řadou problémů.
A hlavně, kvůli základní architektuře a schopnosti vytvářet velice snadno dluhy a tisknout peníze, je tento systém předurčen k nějakému zhroucení, protože dynamika, tlak politiků, bude spíše na zadlužování a v zásadě nelze ťukat peníze a zadlužovat se do nekonečna. Jednou musí přijít nějaké vyústění v podobě krize, očisty, kdy se dostaneme zpět do rovnováhy, kdy poznáme, jaká je skutečná hodnota věcí a finanční systém již nebude tak manipulovat s cenou reálných statků. Toto jednou nastane, ale kdy se tak stane, to nelze v současné době říci.
Závěrem bych se rád zeptal, jak jste zareagoval, když jste se dozvěděl, že bylo vydáno NFT Lukáš Kovanda v rámci českého projektu Czechpunks?
Viděl jsem svoji ikonku, svého avatara a velice mě to pobavilo.
Nekoupil jste si ho?
Nekoupil, ani nevím, za kolik se teď prodává. Ale myslím, že to byl krásný nápad, vytvořit avatarové figurky lidí, kteří jsou v kryptokomunitě.
Díky za rozhovor!