Aneb moje odlehčená vložka o kvalitě příspěvků ze široka až do hloubky
Občas se tady mluví o kvalitě příspěvků a komentářů tady u nás v ÚLU (povšimněte si prosím, jak umě jsem se vyhnul problému s psaním velkých a mlaých písmen), což je podle mě do jistý míry důležitá snaha, protože nás nutí všechny aspoň trochu bdít nad stavem a kvalitou našich příspěvků, které si moje oko netroufá hodnotit, neb jsem například o učebnici českýho jazyka naposledy zakopnul asi v sedmičce. A snahu někoho zaujmout jsem například zcela vzdal (soukromý osvícení), protože se to stejně povětšinou míjí jakýmkoliv kýženým účinkem.
Já jsem narozdíl od mnohých zde něco, čemu osobně říkám fejsbukový dítě. To znamená, že mi Facebook v jistým věku přirostl k palci u pravý ruky (to je tušim ten prst, co jezdí po mobilním aparátu). K srdci už mi potom přirostl méně, nicméně celá moje ztracená generace všeználků (nebo jak se to mileniálům dneska říká), se na týhle síti schází (a někdy tam i rodí děti), takže se tam vyskytuju taky. Není to sice nikterak výhodný, ale kde už se máme my asociální polo-autisti dneska scházet? Venku, mezi živýma bytostma? V době, kdy mi přivezou jídlo před barák a sex číhá na každý nový záložce v prohlížeči? Neblázněte!
Pointa je ale hlavně v tom, že já mám díky rokům čumění do modrýho kolečka s bílým efkem uprostřed, asi jinak nastavený vnímání toho, co je vlastně shitpost (a patent na kurvítko českého jazyka, jak si bystrý čtenář jistě povšiml).
Když už jsem u tý generace, o který jsem původně vůbec nechtěl psát a jenom jsem na ní chtěl pronést nějakej ten nepatřičnej humor, tak Vám ještě můžu říct, že jsme někde na půl cestě k technologiím. Já třeba osobně skončil někde na rozhraní Facebook vs Instagram, nebo notebook vs mobil, či chytrá vs hloupá televize a vznášim se zcela opuštěně a zmateně někde v meziprostoru. Zatímco mladší generace už má mobil jako prodlouženou součást horní končetiny, já s sebou tahám něco tak trapně staromódního, jako je přenosnej počítač. Zatímco "Zetka" bryskně natáčí na instáčích a tiktokách videa o statisících shlédnutích, já se seznamuju se základní úpravou videí a fotek. Zatímco oni mluví, já mlčím a tak dále...
No ale zpátky k tý kvalitě příspěvků.
Tak třeba Facebook jo. Ten mě posledních pár let neuvěřitelně s*ral (ano ta hvězdička je tam špatně zcela záměrně. Ti nezkažení díky ní vědí, že slovíčko mají přeskočit. Zkažení stejně vědí, co se pod ní skrývá a já tak napůl vyhověl jistému společenskému nepsanému pravidlu. Což je další typickej rys naší generace - polovičatost. Chápete, tak trochu rebelství a tak trochu ne - na půl cesty, meziprostor a tak). Ve feedu se mi zobrazovalo spoustu věcí, který mě ale jakože vůbec netankovaly - děcka, kočičky, slevy na Ray-Ban brejle (neklikat, je to past!). A to člověka donutí jakoby přemejšlet (asi ne všechny, ale já jsem holt ta nešťastná povaha). Takže jsem si vyvinul takovou strategii, která není dokonalá a její tvorbou jsem strávil asi 6 minut na záchodě před pár lety:
- Zaprvé jsem tak jako přišel na to, že taková kvalita je asi subjektivní věc (dosud se mi nepovedlo kvalitu příspěvků škálovat). Maminky se asi prostě rády dívají na jiný maminky a cizí děti. A někdo prostě asi chce slevu na brejle stůj co stůj, i když kvůli tomu musel ten KOKOT! zakládat už čtyři nový profily (jako fakt bez legrace, někomu to nevyjde napoprvé, tak to ještě dvakrát-třikrát zkusí...co kdyby to náhodou do třetice vyšlo!).
- Zadruhý, že jestli něco dobrýho z prostoru sociálních sítí vzešlo, tak tlačítko unfollow (a odmítám vést debatu o tom, jestli první bylo vejce nebo slepice. Všichni víme, že sociální sítě vznikly hlavně a především proto, protože někdo chtěl nejdřív někoho "odsledovat" a natřít mu to onlajn před zraky všech).
- A zatřetí, že chce-li člověk aby něco nějak vypadalo, tak si to musí udělat sám. Takže já například krmim své facebookové "přátele" tím, co mě zajímá a sleduju lidi, kteří mě zajímají. Což mi v důsledku sice vůbec nepomáhá (ani mentálně, ani jinak), ale mám jako dobrej pocit, že jsem se alespoň pokusil přičinit o jistou změnu (to je mimochodem další znak naší generace - máme pocit, že můžeme něco změnit).
Chraň mě teď bůh předtím, abych se tady pokoušel někomu z Vás ostřílených matadorů i nadšených nováčků (jo, já si zase jedu svojí flow někde v meziprostoru), tímhle textem nějak radit, nebo vnucovat představu o tom, že má něco dělat jinak, nebo mě nedej bože unfollowovat (jo generace Y je taky přecitlivělá, tak bacha). To by bylo hloupé. Ale celou tuhle úvahu vlastně spustila taková moje představa o tom, že bych přišel na Facebook někomu lamentovat nad tím, že zdejší příspěvky jsou o ničem. To bych katastrofálně pohořel! Jakkoliv mě ta představa baví a možná by bylo (v jistým sebemrskačským smyslu) i zábavný to sledovat...
Ale hlavně mě napadá, že možná od určitýho počtu přispěvatelů nás tady čeká to samý. Do tý doby ale může být jádro zdejší komunity tak silný, že mezi sebe shitpostera (ať to teď znamená cokoliv) nepustí a třeba bude dokonce samotná komunita natolik "zvučná" a mít takovou pověst, že si bude sama příspěvky vybírat. Nebo si případně bude sama zvát autory. Třeba vznikne nějaká elitní grupen autorů. Kdo ví a proč nakonec ne? Třeba se i dočkáme uzavřených a otevřených komunit, ne nepodobných právě Facebooku. Ničemu se nakonec v tomhle smyslu nebránim, jsem tu dobrovolně a když se mi něco nebude líbit, tak Vám to můžu nakonec úplně klidně jít zbaběle natřít třeba na ksichtoknihu (heč!).
Jedním jsem si ale skoro jistej. A to že s rostoucím množstvím lidí, kteří na Hive budou přispívat, se bude tohle téma diskutovat víc a víc a nejspíš se dojde ke spoustě různých řešení, z nichž (jako ostatně vždycky) bude řada úplně blbých, některých ucházejících a malý procento fakt dobrých. A co se v jednom čase bude zdát jako řešení dobrý, se v jiným čase může ukázat jako řešení špatný.
Já ostatně ani žádný řešení nepřinášim, protože žádný nemám. A upřímně je mi vlastně kvalita zdejších příspěvků z velký části někde mezi zadní stranou stehen a kostrčí. Něco čtu radši, něco méně, něco vůbec. S autorem to ale vlastně nemá nic moc společnýho. Je to spíš moje preference a můj osobní pocit. Příspěvky totiž jinak hodnotit neumim. Nad čím i přesto stále tápu je, jak je "procentuálně známkovat" tak, aby mi to připadalo spravedlivý a abych se za to dokázal nějak postavit. Logicky se nabízí třeba to řešení, že co mi připadá hodnotný, ohodnotim lépe. Jenže každýmu ta huba a ty prsty nějak narostly a něco nám z tý žárovky na krku leze. Někdo jsme obdařen uměním psát, někdo se zase umí vyjadřovat spíš fotkou, obrázkem, nebo svůj názor sděluje skrz nějakou třetí entitu (rozuměj jinýho autora) a další zase umí najít kvalitní zdroje...
A to mě třeba napadá taková vsuvka! Na instáči sleduju pár fyzioterapeutů. Zcela nesouvisle se přitom pochlubim, že mě pár z nich sleduje taky, což je teda dost zvláštní, když vezmu v potaz, že moje příspěvky zrovna tam nejsou nikterak hlubokomyslný a můj počet sledujících zhruba odpovídá počtů parků ve Středočeským kraji (budou to tak zhruba nižší desítky ne?). Asi hledaj followery. No to je jedno... a ti (fyzioterapeuti, ne já!) dávaj pár slovy shrnutí kvalitních meta-analýz, který já nejsem schopen nikterak luštit (nebo asi jako do jistý míry jsem, ale rozhodně to dělá spousta lidí mnohem líp). A já vlastně jako neumim úplně říct, co je lepší. Jestli je to fotka ze zahrady, protože někomu se "narodí" paprika (do čehož dal nakonec taky kus sebe - protože si to musel celý nějak nastudovat, promyslet, vyfotit, postnout), nebo je to závěr z meta-analýzy, či tenhle můj slovní průjem, u kterýho sedim asi tři hodiny, místo abych šel běhat.
Zkrátka abych to shrnul...
Nevim.
Ani ten pes to neví
Závěr jako kráva což?! Na tak dlouhej text fakt zklamání...a navíc z toho teda tak nějak plyne, že pokud jste to dočetli až sem, tak nezbývá než Vám pogratulovat, neb jste právě ztratili 7 minut svého života (tvrdí to aspoň PeakD) čtením něčeho, z čeho je ve výsledku pokus o úvahu bez hodnotnýho závěru (má mít mimochodem úvaha vůbec nějakej hodnotnej závěr?). Na což Vám můžu říct, slovy našeho premiéra, snad jen:
Sorry jako
ale berte to tak, že vypůjčím-li si ještě slova našeho bývalého Ministra zdravotnictví a budu-li je parafrázovat:
Mohlo by být hůř, líp, nebo stejně.
Příště Vás třeba stihnu varovat předem, ale moc na to nesázejte...
PS: V příspěvku 