Mám za sebou rok přípravy na Beskydskou Sedmičku. A že to byla jízda!
Běhal jsem asi za všech myslitelných podmínek - v mrazu, v dešti, na slunci, v horkých letních dnech, v noci, ráno, odpoledne, s batohem i bez něj, po silnici, v lese, do kopce, z kopce, po rovinách, na cestách... Postupně jsem vyzkoušel snad všechno, co B7 obnáší. Vyzkoušel jsem noční běh, co to je se po svých hýbat 24 hodin, prudký stoupání (na naše poměry), seběhy. Zkusil jsem si ultra bez supportu (rozuměj, všechno jsem si nesl). Když jsem zrovna neběhal, chodil jsem (nejčastěji se psem a a batohem plným železa), nebo skákal, jezdil na rotopedu a pochopitelně posiloval.
Zdaleka jsem nesplnil objem kilometrů, který jsem si naplánoval, ale to už je taková moje klasika. V posledním měsíci jsem se ještě utrhnul z řetězu a nastoupal úplně nesmyslně hodně metrů, protože mi to tak zkrátka život zrovna přihrál do cesty. Nebylo to ideální, ale co je? Přípravu jsem dokončil a to je hlavní. Ted už zbývá se jen někde zbytečně nezranit, sežrat kvantum sacharidů (at žije carb loading!), snížit zátěž, hodit se do klidu, spát kdykoliv a kdekoliv to půjde, doufat v příznivé počasí a hlavně se z toho nepo...
Poslední měsíce byly totiž totální šílenství. Začalo to květnovým MČR v basketbalu v Olomouci (U13) a od té doby jsem se doma v podstatě jen balil na další a další akce > 24 hodinovka, basketbalové kempy, soustředění, dovolená (s ročním psem převážně aktivní), další práce, vlastní trénink. Jednu chvíli jsem si opravdu myslel, že to fyzicky ani nejde vydržet. Ale člověk vydrží strašně moc. Mnohem víc, než si myslí...
Můj peak v přípravě tak proběhl mnohem později, než jsem si myslel. Konkrétně okolo začátku srpna, kdy jsem se chtěl v jednom týdnu co nejvíc přiblížit tomu, co mě čeká v Beskydech, tedy cca 100 kilometrů po svých a 7 vrcholů s celkovým stoupáním zhruba 5 500 metrů. Nakonec se mi během 7 dní povedlo nastoupat cca 3000 metrů a uběhnout (+ujít) 98.5 kilometrů. Mimo jiné jsem kvůli tomu absolvoval třikrát Sněžku nahoru a dolů.
Startoval jsem v Peci pod Sněžkou, vyšel Růžohorky a seběhl Obřím Dolem. Poprvé, podruhé a pro velký úspěch ještě potřetí.
Aby toho nebylo náhodou málo, na dovolené v Rakousku (Horní Rakousy) jsem vyšlapal Sparber a Schafberg. No nepodívejte se nahoru, když to máte doslova "za barákem"...
Výhled ze Sparberu
Schafberg
My dva a pes
Výhled ze Schafbergu
Dosud tak mám v srpnu naklusáno asi 130 kilometrů a nastoupáno zhruba Beskydy. Což je samozřejmě z hlediska tréninku a přípravy absolutní kravina. Jenže člověk míní... Jindy zkrátka nebyl čas a pak se to shodou okolností sešlo ráz na ráz. V ideálním světě bych měl vrchol přípravy o pár týdnů dřív. Ale nežijeme v ideálním světě a já nejsem profesionál, kterýho to živí. Mým cílem číslo 1 v Beskydech ostatně je, dostat se (v limitu) do cíle. Cílem číslo 2 je, dostat se tam do 24 hodin. Cokoliv lepšího by bylo velmi příjemný (a vítaný) překvapení...
At už se ale stane za pár dní (startuje se v pátek 30.8. ve 21:45) cokoliv, velmi pravděpodobně to B7 neskončí a ještě si nějaký ten rok poběhám. Teda pokud mi to zdraví dovolí. Pár plánů by tu ještě bylo...
Statistické okénko na závěr
Srpnový úlet v nastoupaných metrech. Přičteme-li k tomu dalších cca 5500 metrů v Beskydech, dostaneme se na celkem zajímavé číslo :)
Roční počet kroků
Roční objem naběhaných kilometrů (něco málo jsem k tomu nachodil a najezdil)
