Klub v tu chvíli věděl, že po téměř dekádě strádání potřebuje změny. A to nejen na trenérských postech, ale i ve vyšším managementu. Proto se rozhodl pro nepopulární krok. Na pozici dočasného manažera angažovali do konce sezóny Němce Ralfa Ragnicka. Tedy někoho, kdo stojí za vzestupem několika německých klubů, ale zároveň někoho, kdo je spíš zvyklý stát v pozadí, než přímo na trenérské stoličce. Ragnick se přitom měl pokusit napravit škody, bojovat o TOP4 zaručující Ligu Mistrů a pomoci klubu v přechodné fázi v hledání nejen nového dlouhodobého manažera, ale zároveň měl působit jako poradce ve vytvoření nové klubové struktury, která měla zaručit, že se United znovu jako klub etablují mezi evropskou elitu...
Kromě změn na lavičce se tak klub rozloučil například s Ed Woodwardem jakožto šéfem exekutivy. Tedy člověkem, který je doslova a do písmene podepsán pod celou tou neúspěšnou érou po odchodu Sira Alexe Fergusona a Davida Gilla. Skončili taky téměř všichni lidé, kteří to spolu s Woodwardem těch téměř 10 let táhli.
Nakolik se na tom podílel Ragnick, to si netroufám odhadovat, ale klub se prostě v tu chvíli rozhodl jednat a naráz přišli obrovské změny, které by asi zamávaly s každým korporátem v jakémkoliv byznysu. A bohužel to z části odnesl i kádr v čele s Portugalskou ikonou.
Deprese vrcholí
Ta si navíc nevypěstovala zrovna přívětivý vztah s Ragnickem, který se asi jako první odvážil v několika utkáních Ronalda vystřídat, nebo dokonce posadit na lavičku náhradníků. Sám Němec prý dokonce v lednu navrhoval klubu, aby se CR7 zbavil. Dokonce údajně předložil i seznam hráčů, o kterých byl přesvědčen, že by mohli v budoucnu posunout klub tam, kam náleží. Jenže nové vedení chtělo počkat (a nutno podotknout, že z jejich strany celkem logicky) na jmenování nového stálého manažera a tak veškeré snahy Ragnicka o změny v kádru v zimě ignorovalo... Vnitřně rozložený tým pravděpodobně autoritu interim manažera ani příliš nereflektoval a tak se období od ledna do května stalo vůbec jedním z těch nejhorších, které jsem jako fanoušek klubu zažil. Nemastné neslané výkony i výsledky, rameny krčící Německý kouč, který neměl příliš pravomocí s týmem něco významného udělat a stoupající frustrace fanoušků, která se (zvlášť na sociálních sítích) zvrhla v urážky a vyhrožování. Kritika přitom nejtvrději dopadla na trojlístek Maguire, Pogba a Rashford. Zkrátka totální deprese se vším všudy...
Nutné je taky dodat, že Ronaldova frustrace z najmutí Ragnicka je z části oprávněná. Respektive je pochopitelný, že člověk jehož kariéra se chýlí pomalu ale jistě ke konci, nebude mít příliš trpělivosti a pochopení ve chvíli, kdy klub v podstatě obětuje půl sezóny tím, že dočasně zalepí vzniklou díru po odchodu předchozího manažera...
Jenže United v tu dobu prostě procházeli obdobím změn na mnoha postech a bylo velmi důležité, aby si s tak důležitým rozhodnutím dali práci. Zvlášť potom, co předchozí volby nedopadly příliš úspěšně. A osobně se domnívám, že to byla ta chvíle, kdy vztahy mezi fotbalovou superstar a klubem začaly chladnout.
Zatímco Ragnick se zoufale snažil udržet kabinu jakžtakž pohromadě, Ronaldo se začínal na hřišti chovat čím dál podrážděněji. V klubu se přitom nejspíš modlili, aby se angažování nového stálého manažera příliš neprotahovalo a období nejistoty skončilo co nejdřív.
