Pokud objem je králem a intenzita královnou tréninku, pak konzistence, je něco jako království...
Intenzita
Aneb, kdo rychle začne, rychle skončí...
Kdo to nezná, nechť hodí kamenem. Můžete padesátkrát někomu říct, že chce-li po letech ležení na gauči začít běhat, má začít pomalu. Jako že opravdu pomalu. Chůzí. Ale je to marný, je to marný, je to marný...
Chceme věci rychle. Hned. Instantně. Dneska si za litra koupim Bitcoin a zejtra chci bejt milionář. Když ne dneska, tak nejpozději za týden... Dneska jsem viděl Bitvu u Thermopyl a zejtra chci pekáč buchet jako Leonidas. Jsem ochotnej kvůli tomu dva tejdny nežrat a cvičit břicho hodinu denně, ale běda ti, jestli to nepomůže!... Dneska jsem viděl hustý Crossfit games a dal jsem si předsevzetí, že teď budu 6x týdně chodit do gymu na tříhodinovej AMRAP (As Many Reps/Rounds As Possible), protože příští rok chci bejt taky v televizi...
Ale stejně jako prosedět a prožrat se do určitýho stavu trvalo roky "tréninku", dostat se z toho taky bude vyžadovat roky (nebo přinejmenším měsíce). Intenzivní trénink sice může pomoct, ale musí se dávkovat opatrně (zvlášť ze začátku), protože celá ta struktura, nejen sval, ale i šlachy, úpony, kosti, kardiovaskulární systém, se musí na zátěž adaptovat. Proto jsou dvě mnohem důležitější věci, než intenzita. Ta vlastně přichází tak nějak naposled. A tím rozhodně nechci říct, že to nesmí bolet, nebo že to nemá bejt náročný. Jen všeho do času a s mírou...
Objem
Aneb pravidlo 10 000 hodin.
Je teď úplně jedno, jestli to pravidlo platí, nebo neplatí. Jestli je to ve skutečnosti 6 nebo 50 tisíc je úplně fuk. Důležitý je, že chce-li bejt člověk v něčem dobrej, musí to dělat hodně. Věřte nebo ne, Curry se nejspíš nenaučil házet na koš tím, že 15 minut denně běhal po palubovce jak magor, ale spíš tím, že jeden a ten samej pohyb prováděl do zblbnutí. Milionkrát. A Tiger Woods nejspíš taky. Federer jakbysmet. A Bondarenko (handbalancer) možná strávil na rukách víc času, než průměrnej českej důchodce na nohách...
Tyhle lidi prostě za svůj život naakumulovali tak ohromný množství práce, že by bylo s podivem, kdyby v tom nebyli dobrý. A ten objem nejde nahradit...
Někde jsem četl, že špičkovej gymnasta stráví týdně tréninkem asi 24-30 hodin. To je 6x týdně 4-5 hodiny. A velká část z toho bude učení se novým dovednostem a opakováním těch naučených. A jo jasně, bude to i o rychlosti a intenzitě. Ale hlavně je to o objemu práce. A aby tohle člověk vydržel, musí zůstat většinu času relativně v pohodě. Protože kdyby tam 4 hodiny sekali angličáky (burpess) na čas, tak by to tak do týdne vzdali nejspíš i ti nejzarytější a nejmotivovanější z nich.
Konzistence
Hele ani mně se to slovo nějak nelíbí, ale lepší nemám (mno, možná pravidelnost?).
Nepíšu tu samozřejmě o konzistenci bramborový kaše, ale o tom, že chci-li bejt v něčem dobrej a nebo chci-li nějak vypadat, intenzita i objem jsou důležitý veličiny, ale to nejdůležitější je, věnovat se tomu často. Jinak je to asi jako učit se řídit auto tím, že 360 dní v roce na auto nesáhnu a pak se pokusim ten objem a intenzitu dohnat tím, že se sbalim a za 4 dny se pokusim dostat téměř bez přestávky do Pekingu. Asi všichni nějak tušíme, že během tý cesty nepochybně člověk nasbírá kvantum zážitků a zkušeností, ale profesionálního řidiče to z něj neudělá. Nehledě na to, že je to risk jak kráva a takovej člověk bude mít dost možná štěstí, že to přežije.
Jenže to je vlastně docela dobrej příměr nováčků ve cvičení. Dneska přicházim do gymu poprvé po 10 letech a zejtra chci zvedat dvojnásobek vlastní váhy... To se ale v drtivý většině případů nestane. Tady prostě zkratky neexistujou. Musí se to odpracovat.
Člověk se nejdřív musí naučit ten pohyb. Musí nasát timing, rytmus, pochopit z čeho ten pohyb vychází a jak ho provést, pak potřebuje postupně zesílit (objem). Potom se učí ten pohyb dělat rychle (explozivně) a teprve pak někdy se to stane. Ale hlavně to vyžaduje konzistenci. Protože zvednout dvojnásobek vlastní váhy jde i se špatně nastaveným tréninkem. Ale skoro určitě to nejde bez toho, aniž by pravidelně něco těžkýho zvedal.
A na to, aby něco pravidelně, dlouhodobě a konzistentně něco těžkýho ze země zvedal (nebo si sem dosaďte cokoliv jinýho), na to potřebuje zůstat relativně v pohodě. Jinými slovy ten objem rozložit v čase... Je to asi jako když člověk ví, že teď bude rok muset každej víkend házet pár hodin lopatou a vozit naložený kolečko, protože potřebuje něco postavit. Taky se nemůže za první víkend vyřídit tak, že další tři týdny se jenom z představy další fyzický práce, pobleje.
Závěr
Bill Parcells, svého času kouč v NFL jednou prej řekl, že:
"Availability is the best ability.."
A pozorný čtenář si možná všiml, že tenhle citát nepoužívám poprvé, ale mně prostě dává velkej smysl. Protože člověk může bejt ten největší dříč na světě, s nejlepšími geny na danej sport, nebo aktivitu. Ale když to jeho tělo neunese, je to úplně jedno. Protože když tu intenzitu nedokáže snést, bude neustále zraněnej, nemocnej a nebo v konstantním stresu a pod neustálým tlakem, nedokáže tím pádem naakumulovat potřebnej objem a o pravidelnosti se pak ani nemusíme bavit.
Proto si myslim, že klíčem ke všemu je konzistence práce. Pak je objem. A teprve pak je intenzita.
Tohle jsou moje roční roční "výkazy" běhání. Nevšímejme si teď ani tak těch objemů samotných. Na běžce je to málo, ale to je vedlejší. Důležitý je, že ani jeden měsíc za poslední tři roky jsem nevynechal. Ano, někdy to bylo opravdu jen pár kilometrů. Ale i to je víc, než nic. Důležitý je, že pravidelně běhám (teda pro mě, pro Vás to může bejt něco jinýho). Občas je to méně kilometrů s větší intenzitou, jindy zase více kilometrů s nízkou intenzitou. Jindy je to zase malý objem i nízká intenzita a pak se zase zvedají oba parametry současně. Ale to podstatný podle mě je, že je v tom ta pravidelnost. Protože jedině tak se člověk skutečně něco dokáže naučit. Konzistentní a dlouhodobou činností...