Man United předevčírem dokázali na Old Trafford v dramatickým zápase zdolat Spurs 3:2 díky hattricku Cristiana Ronalda. A mně to připomnělo zápas se stejným soupeřem, na stejným stadionu, ve stejný soutěži, jen o cca 12 let dozadu. I v něm koneckonců zářil Portugalec...
United vstupovali do sezóny jako vítěz Champions League a Premier League, což automaticky znamenalo, že se kromě 5 trofejí (Community Shield, Ligový pohár, Anglický pohár, domácí ligy a Ligy mistrů) utkají ještě o Evropský superpohár a v zimě Mistrovství světa klubů. Asi i proto nechtěl Sir Alex Ferguson nechat nic náhodě a už k tak hvězdnému útoku Ronaldo, Rooney, Tevez pořídil právě z Londýnského Tottenhamu ještě Dimitara Berbatova. Kombinace vskutku smrtící a očekávání neuvěřitelně vysoká...
Ďáblové ale (jak bylo ostatně jejich dobrým zvykem) nevstoupili do sezóny zrovna šťastně. Community Shield s Portsmouthem sice zvládli, ale až na penalty. Mohli si tak na své konto připsat první ze sedmi potenciálních trofejí. Druhou z nich si ale po katastrofálním výkonu v Monacu proti vítězi Evropské ligy Zenitu Petersburg, nechali proklouznout mezi prsty. A ani do ligy nevstoupili přesvědčivě. Po úvodní remíze doma s Newcastlem, sice porazili Portsmouth, ale následně získali z těžkého dvojzápasu s Chelsea a Liverpoolem jen jeden bod. Pak sice jejich výkonnost povyrostla, nicméně pořádně se vlastně chytili až s koncem kalendářního roku, kdy se nastartovali k 11 zápasové šňůře vítězství (v PL). Dokonce ani v Lize mistrů, kde obhajovali trofej to nevypadalo příliš slavně. Skupinu s Villarealem, Aalborgem a Celticem sice zvládli bez porážky, ale nasbírali během ní čtyři remízy. Postup z prvního místa jim ale nakonec neunikl a k tomu dokázali přivést zlato i z Japonska (MS klubů). Výkonnostně to sice nebylo ono, ale dvě trofeje v půlce sezóny se rozhodně počítají...
Pokud první půlka sezóny nestála za moc, ta druhá byla o poznání lepší. A právě zápas se Spurs v dubnu roku 2009 byl jeden z těch, na které se nezapomíná. Zvlášť proto, protože v tu dobu už bylo jasné, že o titul si to rozdají s odvěkým rivalem z Liverpoolu. Ten navíc díky vítězství nad Hullem v tu chvíli vedl v tabulce díky lepšímu skóre. United tak museli duel zvládnout. A jak to tak v klubu bývá, neudělali si ho snadným...
Po půl hodině totiž domácí prohrávali už o dva góly, když nejprve otevřel skóre Darren Bent a tři minuty na to, následoval gól Luka Modriče. Fanoušci na Old Trafford jsou ale jedni z těch vůbec nejtrpělivějších. A navíc si podobnou scénou prošli tolikrát, že to možná nikoho ani příliš nepřekvapilo. A tak i přesto, že jejich miláčci odcházeli do šaten s dvoubrankovým mankem a jejich největší rival se hřál na prvním místě tabulky 6 kol před koncem, hráče cestou místo pískotu povzbudili. Což mám mimochodem potvrzený přímo z místa dění, neb jeden známý ze Slovenska se zrovna tou dobou na stadionu nacházel. Dokonce říkal, že ho až překvapilo v jaký pohodě se fanoušci na stadionu nacházeli i za takovýho stavu. Možná prostě všichni tak nějak tušili, co se stane. A ono se to samozřejmě stalo...
Ve druhé půli přišla bouře, která během 22 minut smetla Tottenham ze hřiště. Všechno to otevřel z penalty Ronaldo v 57. minutě. O deset minut později bylo vyrovnáno, když se trefil Rooney. Minutu na to už Red Devils vedli gólem Ronalda a za dalších 180 vteřin se trefil znovu Rooney. Karneval gólů pak ukončil Berbatov, který se tak trefil do sítě klubu, ve kterém ještě před rokem působil.
Červený klub z Manchesteru tak udělal velmi důležitý krok k obhajobě titulu, který nakonec uhájil. K tomu si připsal ještě vítězství v Ligovém poháru, dokázal se probojovat do dalšího finále Ligy Mistrů, kde tentokrát padl se suverénní Barcelonou a v semifinále FA Cupu s náhradníky nestačil na Everton. United tak nakonec byli možná 3-4 zápasy v sezóně od zázraku v podobě 7 trofejí. Prohráli dvě finále (nutno dodat, že obě zaslouženě) a jedno semifinále po penaltovým rozstřelu). Tak blízko a přitom tak daleko...
I tak to ale byla skvělá sezóna plná dramatických zápasů a v její druhý půlce i některých parádních výkonů (namátkou třeba semifinálový duely LM s Arsenalem, nebo domácí ligový zápas s Aston Villou), který stály za to. A hlavně přibyly do sbírky další trofeje tři trofeje.
Celý zápas zde