Pokaždé, když někde na cestách narazíme na Coop, říkám T.: "Pojď se podívat, jak vypadalo nakupování v socialistickém Československu!" Až na jednu výjimku, minulý víkend ve Vyšším Brodě, jsme koukali jen přes zavřené dveře. Coop má na mě očividně pifku, nikdy nemá otevřeno. A ten vyšebrodský byl, světe div se, vlastně relativně normální. Dokonce nabízel brigádu pro někoho, kdo v něm bude přes léto prodávat točenou zmrzlinu. Vzhledem k tomu, že máme půlku srpna za sebou, se asi nikoho najít nepodaří, ale za tu podnikavost zaslouží místní manažer prodejny palec nahoru.
Španělé musí mít s prázdnými regály a frontami na toaletní papír taky své zkušenosti, řekli byste. Zažili si svého Franca, kvůli kterému dokonce vynechali druhou světovou válku. Ale Franco jednak nebyl takový pošuk jako naše a sovětské politické špičky, a jednak si izolacismus se vším všudy nemohl dovolit. Ani s jeho diktátorstvím to nebylo tak horké, moc diktovat si nemohl. Ale to je na samostatný článek.
Shrnuto podtrženo, občas T. pouštím pořad Retro a za pochodu překládám. (Zabilo by Českou televizi, kdyby za rozumný poplatek nabízela k vybraným pořadům anglické titulky? Určitě nejsem jediný, kdo je chce sdílet se světem! Třeba by díky tomu vydělali pár šušníků na lukrativní sport, jak si tuhle posteskl 
A ještě jednou zpátky k tématu. V Česku jsou dodnes obchody, které připomínají dobu před čtyřiceti lety více, než by bylo zdrávo. Třeba
Norma nebo už zmíněný Coop. Minimálně některé prodejny. Ale určitě budou i jiné. Publikujte do konce srpna reportáž z některého z nich. Musí mít dostatečně socialistický feeling. Odměnou vám budiž 10 hive. Není to moc, ale možná máte takový obchod za rohem.
(Bude lepší, když mě na příslušný článek upozorníte. Přeci jen si nemusím všimnout všeho.)
