https://prirucka.ujc.cas.cz/?ref=154&id=151#nadpis13 remember knflitk
Před lety jsem věřil, že odpovědí na hrozící klimatickou katastrofu jsou státní regulace. Situace se mezitím změnila. Uhelné elektrárny musí filtrovat svůj odpad a odvádět z něj daň. Regulace postihly ropný průmysl, daně se zvýšily, aby zohlednily dopad na životní prostředí. Mimojiné vznikly emisní povolenky...
Tyto nové výrobní náklady se posouvají přes celý výrobní a dopravní řetězec až na koncového zákazníka, který je musí uhradit. Vzrostly ceny pohonných hmot, kosmetika se zdražuje, inflace významně postihuje i potraviny, neboť výroba hnojiv je energeticky náročný proces (plus plastové a jiné obaly).
Nejen západní vlády růst spotřebitelských cen zaskakuje. Některé se je snaží kompenzovat fixováním cen (Maďarsko, Kazachstán), snížením daně (Polsko - potraviny) či dávkami pro spotřebitele (Německo).
Přikládám dva grafy cenového vývoje v České republice, kde máme inflaci o něco nižší:
Jak se s vyššími cenami (ne)vypořádali v Kazachstánu
V Kazachstánu vláda zastropovala ceny pohonných hmot. Poptávka tak nebyla regulována vysokou cenou, protože stát cenu snížil a rozdíl doplácel ze státní pokladny. Takový postup sice dočasně zvýší dostupnost komodity (v tomto případě pohonných hmot), problém s nízkou nabídkou ale může jedině zhoršit, neboť zamezí přirozenému poklesu poptávky na vyšších cenách. Vláda nakonec musela strop zrušit, což v zemi spustilo vlnu násilných protestů, kterou přijela potlačit ruská armáda.
Cena je informace, která vystihuje aktuální poměr nabídky a poptávky. Pokud se uměle sníží, spotřeba zůstane stejná nedostatku navzdory. Jinými slovy, pokud trh produkuje malé množství ropy, regulací její spotřebitelské ceny se nabídka magicky neobnoví. Ačkoliv vysoké ceny někdy v budoucnosti přilákají investice, otevření dalších ropných plošin bude trvat déle, než je možné jakoukoliv fixaci ceny udržet.
Přikládám graf počtu ropných plošin podle OPEC, který zobrazuje vliv covidu na počet ropných plošin na světě (pozor na osu X):
Byrokratický aparát
Problém, který se snažím nastínit, spočívá na jedné straně ve snaze snížit spotřebu zvýšením výrobních nákladů a následným snižováním ceny dávkami, cenovými fixacemi a jinými způsoby. Neušetřili bychom spoustu peněz, kdybychom nemuseli financovat úředníky na obou těchto stranách?
Ano, ušetřili. Jenže demokraticky zvolené vlády na jedné straně bojují o hlasy eko-aktivistů, na straně druhé o hlasy lidí, které by pokles životní úrovně přesvědčil volit někoho jiného. A tak vzniká byrokratický aparát, který stojí spoustu peněz, zvyšuje ceny, a pak je zase snižuje.
Tento systém vyhoví aktivistům, protože vyvolává zdání, že stát toho dělá opravdu hodně. A (alespoň krátkodobě) vyhoví ale i lidem, kteří nechtějí svoji životní úroveň nijak obětovat. Cenové fixace jsou ale dlouhododobě neudržitelné, a proto přílišný spěch může vést ke ztrátě hlasů.
Deklarace ambiciozních cílů, jako je dosažení uhlíkové neutrality v roce 2035, také odrazují investory od ropného průmyslu. Jeho podfinancování pravděpodobně povede k ještě většímu nedostatku v budoucnu. I kdyby cena ropy vystoupala na 200 amerických dolarů za barel, řadu výrobců ke zvýšení produkčních kapacit nepřesvědčí (zdroj: Paraskova, Oilprice.com únor 2022)
Maďarsko
Tu bych chtěl lehce odbočit k Maďarsku, kde jsem na základě článku Novinek pochopil, že cenu vláda sice reguluje, ale doplněk do tržní ceny pohonných hmot doplácí samotné pumpy. Jak dlouho zůstanou otevřené?
V porovnání se soukromými firmami
Soukromé firmy se na odpor klimatické krizi staví z vlastní zodpovědnosti i na přání svých zákazníků. Vesmírná společnost Virgin Galactic sází stromy, potravinářské společnosti usilují o získávání prestižních nálepek týkajících se původu potravin typu Rainforest Alliance. Dále vzniká Tesla, která nabývá na popularitě tak rychle, že během několika let donutila konkurenční automobilky k vývoji vlastních elektromobilů.
Státní firmy nedokáží včas ocenit a povýšit vizionáře, kteří mají spoustu dobrých nápadů. A když se jim to povede, stejně o jejich nápadech bude rozhodovat dozorčí rada plná politiků, kteří mnohdy oboru nerozumí. Soukromé firmy v tomto ohledu fungují velmi dobře a nezatěžují se ztrátovými byrokratickými procesy.
Soukromé firmy fungují efektivněji a investiční společnosti si už uvědomují, že je potřeba se znečištěním životního prostředí něco dělat. Totéž platí o zákaznících, z nichž mnozí ekologické zboží preferují.
Vznikají i dříve nemyslitelné produkty. Pochybuju, že obrněné vozidlo Genesis by vzniklo, nebýt iniciativy německé FFG. Hybridní pohon sníží emise a nimi i závislost Německa na importu ropy, a k tomu umožní tichý pohyb v noci. Ještě by měli zapracovat na kamufláži a použitelnost zatím zůstává otázkou, ale i když zjistíme, že tudy cesta nevede, je to zajímavý pokus o inovaci.
Co takhle se zbavit intervencí a nechat soukromá sektor pracovat?
Zatímco státní úsilí vedlo k vytvoření kontraproduktivních opatření a inflaci, soukromé firmy dosahují měřitelných výsledků. Proto jsem názor změnil a myslím si, že by vlády měli dát soukromým společnostem co největší svobodu. Některé regulace vývoj zelených technologií výrazně zdržují.
Jmenuji dvě firmy - Thor Con a Terrestrial Energy. Obě se snaží o výrobu jaderného reaktoru na bázi Thoria. Nic takového se dříve nezkoumalo, protože Thorium nelze weaponizovat. Uranový reaktor může za určitých okolností vybouchnout. Thoriový se ale pouze roztaví.
Obě firmy mají problém, protože některé státy brojí proti jaderné energetice a neuvědomují si, jak bezpečné Thorium je. Normálně by se na jejich reaktory vztahovaly stejné regulace jako na uranové, což brzdí vývoj těchto nových technologií. Jedna z uvedených firem dokonce postavila loď, aby mohla reaktor v případě potřeby převést jinam.
Byl bych rád, kdyby si státy nehrály na investory, nesnažily se trh kontrolovat dotacemi a regulacemi a nechaly inovativní firmy pracovat. Věřím, že tak byl náš pokrok směrem k neutralitě rychlejší.