Druhý den nás vzbudil strašný Tomášův řev a nadávání, že jeho žďárák je úplně na hovno, že má celý spacák úplně mokrý. Já mu na to jen odvětil, že jsem ho viděl, jak se do něho celý zapíná a že to je to nejhorší, co mohl udělat (použil jsem trochu jiná slova 😀) a ať se nediví. Nepomohlo to a okamžitě šel psát naštvaný mail výrobci… Ostatním jsem řekl, že bude asi moudřejší přejet ten kousek do Les Houches, tam se v klidu přebalit, najíst a pak vyrazit na trek. Tak se taky stalo, Lucka nám po cestě po několika pokusech o spárování telefonu s mým autem pustila krásnou francouzskou písničku od Zaz a v Les Houches jsme pak, jako správní čeští bezdomovci, roztahali věci po celém parkovišti, aby vyschly, začali vařit snídani a přemýšleli, kdo co zapomněl a co bude ještě potřeba dokoupit. Největší sranda byla pozorovat Milana, jak se snaží na týden sbalit do 35litrového batohu 😀 Když už to po asi 2 hodinách vypadalo, že budeme konečně moct vyrazit, ozvala se Lucka s tím, že potřebuje nutně do obchodu, který je ale 2 kilometry daleko. Tak jsme kluky nechali se ještě chvilku přebalovat a vyrazili do obchodu. Lucka koupila, co potřebovala, využili jsme toho i pro koupi 2 flašek vína a nějakých sladkostí a když jsme přijeli zpátky, kluci už byli opravdu sbalení a mohli jsme konečně vyrazit. Bylo, tuším, kolem jedenácté a nás čekalo nějakých 25 kilometrů, skoro 1 400 metrů nahoru a 900 dolů a já už začínal mít od snídaně zase hlad 😀 Je pravda, že přímo před odchodem jsme teda dali ještě pivo, ať se líp jde, Češi, no 😀
Tak, říkal jsem si, konečně začíná to, na co se těšíme vlastně od Nového roku (možná od Silvestra, kdo si to má pamatovat 😀) a v duchu si promítal, kudy dneska půjdeme a jaký tam bude výhled. Trasa začínala docela ostrým stoupáním, ale odměnou u restaurace Les Vieilles Luges nám byly první pohledy na Mont Blanc. Jako děti jsme se dohadovali, jestli vidíme přímo vrchol Mont Blancu nebo jestli je schovaný za některý z vrcholků před ním a já si říkal, že vlastně nemůžu uvěřit tomu, že jsme opravdu tady a že za necelé 3 týdny budeme stát tam na vrcholku i my.
Následoval výstup do nejvyššího bodu toho dne, sedla Col de Voza (to jsme ještě netušili, že za nějaké 2 týdny bude naším výchozím bodem pro výstup na Mont Blanc), kde jsme měli to štěstí, že kolem zrovna projížděla zubačka směrem na Mont Blanc. Počasí i výhledy byly nádherné a tak jsme pokračovali docela nepříjemným sestupem po asfaltce k vesničce Les Hoches, za kterou jsme v mírném stoupání potkali osamoceného kluka, který se nás anglicky ptal, kam máme namířeno a kde budeme spát, tak jsem mu ukazoval místo, kde je plácek k bivakování a kam máme také namířeno. Slovo dalo slovo, zjistili jsme, že je z Amsterdamu a že jde celou Tour sám, tak se k nám přidal a společně jsme vyrazili směrem k městečku Les Contamines-Montjoie. Tady jsme si chtěli dát pauzu na pivo/kafe, nicméně byla neděle a my docela dlouho procházeli městem, které působilo tak trochu jako město duchů, protože všechno bylo zavřené a lidí bylo také pomálu. Pak jsme narazili na paní s dcerou a dcera nám poradila, že kousek dál je otevřená hospoda. Dceři bylo mimochodem maximálně 15 let 😀 V hospodě jsme dali nějaké to pivo, někdo kafe, někdo obojí 😀 Lucka byla úplně nadšená, že je na zahrádce tolik zásuvek, já jí později tu radost trošku zkazil tím, že tam asi nejsou úplně kvůli pocestným, ale spíš kvůli spoustě lampiček, které ji večer měly osvětlovat 😀
Dan se mě pak ptal, jak daleko je to na bivak, tak jsem mu říkal, že asi 6 km a když jsem dodal, že k tomu asi 450 výškových metrů, trochu mu zmrzl úsměv 😀 Ale jak jsme si povídali a smáli se, cesta docela ubíhala, až… mi zase trošku luplo v koleni, začalo docela bolet, nemohl jsem ho pořádně ohnout a já si říkal, že to není vůbec dobré a abych nakonec celou Tour nestrávil odpočinkem někde u auta… Tak jsme po docela velkém krpálu došli k chatě, která byla kousek od bivaku a rozhodli jsme se, nejdřív teda já s Milanem 😀, že si před bivakem dáme ještě jedno pivo. Ostatním se nechtělo samotným, tak šli s námi a dali si nějaký ochucený tvaroh, který nebyl vůbec špatný, ale pivo je pivo 😀 Mimochodem, tady jsme poprvé narazili na pivo z nějakého lokálního pivovaru Mont Blanc a které jsme pak pili skoro všude, protože jejich pšeničné pivo bylo fakt výborné (a taky docela mastné, ale stálo to za to 😀). Pak už následoval přesun na bivak, který se ukázal jako kouzelné místo u potoka s krásným výhledem na pokračování naší cesty směrem k sedlu du Bonhomme. Tam jsme vybalili spaní (Lucka by řekla, že to zase vytahuju, ale celou dobu jsem pro nás dva nesl stan a kromě 3 nocí v něm spala jen Lucka 😀), uvařili večeři a vytáhli jedno víno, pak Jägera a pak ještě jedno víno a vykládali o všem možném, co kdo děláme, jak to máme se ženskýma (a Lucka samozřejmě s chlapama 😀) a když Dan slyšel naše plány po Tour, začal dost přemýšlet o tom, že by se k nám přidal, až bylo asi jedenáct a my se rozhodli jít zalehnout.
