Vstáváme zhruba 6:45, protože od sedmi je snídaně a my se těšíme, že si dáme vajíčka, o kterých básníme už od druhého (možná prvního 😀) dne. Scházíme dolů na snídani a k našemu nemilému překvapení není výběr příliš velký a vajíčka nikde. I tak si ale nakládáme, protože máme strašný hlad (nebo jsme prostě nenažraní, můžete si vybrat 😀). Po třech kolech, několika kávách a horké čokoládě uznáváme, že máme dost, Tomáš pořád kroutí hlavou a říká, že nechápe, kolik se toho do mě vejde 😀 Následuje balení, kdy minimálně 15 minut hledám obal od žďáráku, který jsem dával v noci na zem vyschnout, pak mě napadá, jestli mi ho nesbalil Tomáš, který spal vedle a opravdu je to tak – spletl si ho s obalem na péřové ponožky 😀
Po asi 2 hodinách konečně vycházíme, dnes nás čeká relativně odpočinkový den, jen 20 km, 700 m stoupání a 900 klesání, takže nemusíme extra spěchat. Vycházíme snad až kolem desáté, v údolí se povaluje nízká oblačnost, ze které občas vykouknou skalnaté vrcholky, které jsou všude kolem nás a být hezčí počasí, byly by určitě hezky vidět. Míjíme volně přístupnou lezeckou stěnu, zkoumáme jednotlivé lezecké cesty, nicméně na otestování bohužel nemáme vybavení. Kousek za La Fouly taky míjíme dva krásné plácky na spaní s ohništěm, tudíž pokud byste tu byli při hezkém počasí, máte aspoň tip na ubytování, je to hned u značené cesty, stačí koupit něco na opékání a můžete si udělat fajn večer 😊
Ve vesnici Isert dáváme s Luckou zmrzlinu a za ní konečně odbočujeme z asfaltky do lesa (i když se se mnou Lucka nejdřív dohaduje a chce jít dál po asfaltce 😀). Tam začíná docela stoupání, ale my jdeme nezadržitelně dál do městečka Champex-Lac. Tady chceme dokoupit nějaké zásoby, hlavně nějaký alkohol 😀, ale obchod otevírá až v jednu, tak volíme zastávku v hospodě, která je naproti, kde dáváme nějaké to pivo, kafe a taky famózní čokoládovou pěnu. Venku zase prší, tak se v hospodě zdržujeme, co to jde. V obchodě pak nakupujeme nějaké pochutiny a taky něco k obědu, s Milanem nakonec volíme skvělý salám, sýr a nějaký domácí chleba, Lucka k tomu přihodí výbornou klobásu a tak si spokojeně baštíme před obchodem. Víno nekupujeme, protože nejlevnější flaška vyšla asi na 18 franků, což se nám úplně dávat nechce, asi na tom ještě nejsme tak špatně 😀 Jak tak jíme, přichází k nám 2 borci v bundách Tilak. Zkoušíme je teda česky pozdravit a ukazuje se, že to jsou nějací týpci, kteří jdou taky TMB, ale dopravu měli takovou trošku divokou a oproti plánům, kdy chtěli jít i na Mont Blanc, jsou trošku pozadu. Mladší z dvojice má dokonce s sebou i mačky, lezecké cepíny atd., s čímž by se mi fakt tahat nechtělo 😀 Vykládáme si různé zážitky z cesty a pak si ze sebe děláme srandu, kdo bude mít dneska lepší ubytování, jestli oni v hotelu s wellness nebo my, kteří strávíme deštivou noc ve stanech 😀 Nakonec se chtě nechtě musíme rozloučit, přejeme si hodně štěstí a říkáme, že na sebe budeme večer myslet, oni na nás z vířivky, my na ně ze stanu 😀
Místo na spaní mám vybrané asi 8,5 km a 700 metrů stoupání za Champex, je to u nějaké budovy restaurace jménem Bovine, tak pořád stoupáme a stoupáme, až dojdeme k onomu místu… A ono je, jak to jen popsat, no prostě plné kravských hoven! 😂😂 Suchých, mokrých, rozplizlých, pevných, prostě hovna všeho druhu, kam se podíváš a šlápneš, není tady místo na postavení ani jednoho stanu, na druhou stranu, i když to skrývá, je z toho Milan určitě nadšen 😀 Aspoň je tu voda, která byla znázorněná i na mapě, ale v podobě strašně stříkající hadice, která je ponořená ve staré vaně plné vody- Milda se toho zkušeně ujme a všem nám nastříká do flašek, když tam stříká Lucce, tak se ho snažím, ještě povzbudit, ať se hlavně trefí do díry a chudák Lucka to nemá všude 😀 Po této zajímavé vsuvce, kdy máme všichni vody až až, se radíme, kde teda budeme dneska spát. Zkoušíme se dívat po okolí a všechno je buď málo rovné, nebo moc posrané na to, abychom tam mohli postavit stany, jelikož má už od večera pršet. Jdeme tedy pořád dál a výš, pak zase klesáme, až nacházíme louku hned u cesty, na které je hoven o něco méně a dají se tady aspoň postavit stany. Začíná ale pršet a je dost vlezlá zima, tak urychleně vybíráme místa a stavíme stany, Tomáš samozřejmě svůj pončotarp, jde mu to čím dál lépe 😀 V té šílené zimě a dešti vaříme ještě večeři a pojídáme nějaké chipsy, docela brzo si pak jdeme lehnout, protože i když dnešní trasa nebyla náročná, déšť a zima jsou fakt vlezlé a nám docela drkotají zuby. S velkou slastí zalezu do spacáku a musím uznat, že kapky deště bubnující na tropiko stanu docela příjemné uspávají, já jsem za chvilku tuhý jako dřevo a probouzím se až ráno.