Vážně? Tedy jakýsi očišťující prostor duší čekajících na věčné vykoupení?
Myslím, že něco takového jistě existuje.
Důvody, proč duše ještě nevstoupila na „nebesa“ budou jistě rozličné. Ten nejdůležitější, to znamená očištění od zlého a skutků nehezkých spáchaných za života, bude jistě splněn. Poskvrněná duše zlem by jistě nebyla součástí boží jednoty. Ale myslím si, že i další důvody tu můžou hrát roli.
Například nějaké nedořešené záležitosti, které zůstaly na zemi. Duše, která ještě nevstoupila na nebesa, má jistě možnost více ovlivňovat životy nás smrtelníků.
Ať už přímo, skrze elektromagnetické pole jako různé úkazy či zjevení, nebo nepřímo, v našich myšlenkách a představách.
Těžko se takové očistné místo představuje. Nebude to samozřejmě nic hmatatelného, když ani duše není hmatatelná. Spíš to bude jakýsi stav, forma, do kterého duše přejde po smrti těla.
A proč si to všechno myslím?
Když zemřela moje babička, cítil jsem potřebu se za ní modlit. Za její duši. Modlil jsem se každý večer po dobu třiceti dní a pak jsem náhle skončil. Prostě jsem už věděl, že to není potřeba. Bylo to zajímavé.
Napadaly mě pak samozřejmě otázky, proč tomu tak mělo být. Že by má babička spáchala něco zlého, o čem jsem nevěděl? Nebo její duše měla ještě na zemi nějaký úkol? Těžko říct. Nikoho jsem se na to nezeptal. Jen jsem věděl, že se na to nemám ptát. Asi by mi ta informace neprospěla. Bůh sám ví nejlíp, co máme vědět.
No, ale stejně jsem zvědavý. Třeba se to ještě někdy dozvím, třeba se Boží záměr změní. To ví jen On…
Zato u táty jsem věděl hned, že je v jednotě s Bohem, tedy v nebi. Prostě jsem to cítil okamžitě po jeho smrti.
Že by byl úplně bez hříchu? To určitě ne. Byl to dobrý člověk, ale dobrým člověkem byla i moje babička. Tak proč ten rozdíl?
Je to záhada, o které občas přemýšlím. Ale nic kloudného se na to vymyslet nedá. Budu se muset zeptat „nahoru“.
A co vy, duchovně založení hiveiané? Myslíte, že existuje něco jako očistec? Tedy stav duše před vstupem na nebesa?
V Bibli o něm výslovné zmínky nejsou, jen náznaky. Ale kdo ví…
Obr. Pixabay.com
