Na chvíli
V oranicích zbyly kaluže
šedé oči krajiny
tupě upřené k obloze.
V jejich pohledu bruslí mrholení
jako mžitky dne,
který se nemůže probrat k vědomí.
Pole otvírá ústa
a šeptá kouřem a parami,
že si myši zatopily,
aby se nenastydly
a že vaří a dojídají zbytky roku.
Sluch opřený o ticho podzimu
je jako hůl postavená k bezvětří.
Upadne s rámusem
a na chvíli
zesílí křik obětovaných brouků
a zaklínání zimy myších kouzelnic.