z matrik farnosti Holice
Ouhonek. Tak říkali naši předci nemanželským dětem. O jeho mámě zas potají utrousili: “Šla spíš do kostela, než zvonili…” Mluvilo se o ní také jako o zmrhané. A nešlo jen o ztracenou společenskou prestiž.
Byly časy, kdy takové děvče (pokud se později neprovdalo) přišlo rovněž o nárok na dědictví po rodičích. Mnohdy, pokud samo neprokázalo na ní spáchané násilí, i trestu propadlo. V tehdy platném Koldínově Zákoníku městském (1579) totiž existoval paragraf s definicí: “smilstvo ..se vykonává tehdáž, když by panna anebo vdova od někoho zprzněna byla. A děje se dobrovolně, tj., když by panna aneb vdova sama k tomu svolila. A pokuta na smilníky starodávní jest metlami ven z města vymrskání.” Každý jistě pochopí, že dívka se hned “nechlubila” a čekala, zda budou nějaké následky. Na smilstvo se proto zpravidla přišlo až při průvodních projevech nechtěného těhotenství. Děvče mělo dvojí šanci, jak ujít trestu a alespoň trochu zmírnit opovržení. Muselo podat přesvědčivé důkazy, že svolilo pod slibem manželství a nebo že bylo znásilněno, což zákon stanovil jako: “…násilí aneb podav jest, když by na ženu aneb pannu od někoho mocí a bezprávně bylo saženo tak, že by násilným skutkem panna k porušení a žena poctivá o poctivost svou přijíti musila.” Jenomže prokázat něco takového beze svědků rozhodně nebylo jen tak.
Následující zápisy z let 1696-1701 jsou zkratkami příběhů několika zmrhaných žen, něčích prapra… babiček. Dnes jsem dokonce četla výraz “předkyní”. Vážně, takovou zhůvěřilost dokázal kdosi v rámci prosazování jazykového genderu napsat.
Nepřipouštíme si, že náš původ má nějaké vady. Proto, když už nějakého toho nemanželského potomka v historii rodu najdeme, povětšinou s pochopením přijmeme myšlenku, že “padlá” dívka a její milý jen nedočkali svatby nebo děvečka ve službě podlehla sedlákovu násilí. Jsou takové příběhy. Ale jsou i jiné… Naši předci se ani zdaleka nepodobali ideálu vykresleném Boženou Němcovou. Tvrdá práce přinášela tvrdost povah, hrubé ruce stejně hrubé jednání. I násilníci a ženy volnějších mravů ze 17. století mají potomky ve století jedenadvacátém. Možná, že jsme jimi právě my. Dlužno říct: Byli, jací byli a buďme rádi, že je máme - jinak bychom nebyli. Konec konců, jejich předané geny se v každém z nás docela dobře nakombinovaly, ne?
Teď ty slíbené příklady, jakým podivným děním osudu přišli mnozí ouhonci ke svému zrození….
1696, z Holycz. Dne 19. Martii in eccl. s. Martini przed nespory pokrzten syn gmen(em) Jakub sub conditiwi gakozto prw mdly od baby pokrzteny. Otecze, gakz se prawi, negysteho a nepowedomyho, matky Magdaleny, czery po neb. Janowi Suwowi z Morawan, ktera wostawagycze se .. we sluzbie na hospodie netržebsky, gey sobie uhonila…
1687, Aprilis 6. z Ržedicz. Pokržtieno dite gmenem Alzbieta, gehoz otczem prawi se ze byl Waczlaw Kuczirek, saused nekdegssi rzediczky, ktery neprzikladny ziwot weda potom na wojnu se dal. Matka toho ditete u neho za podruhyni bywssi…
1687, z Pobiezowitz, dne 17. Marti gest w chramie Pane sho Martina pokrzteno dětatko matky Katerzyni zmrhalé podle rzeczi s Jirakem, lotrem a zlodegem, ktery nechaw manzelku swau a zleho zywota se chytiw, naposledy gatt sa narzizenim slawné apellaczi gest potrestan weymrskau…
1707, Chvojno, dne 11. Janu. in eccles. s. Martini pokrztiena czera gmenem Katerzina. Otecz se prawil byti Wenczl, sluzebnik neb paze p. Ferdinanda Chuchelskeho (titul) … (kteryž zběhl) …..
1699, Slauzicze leta pominuleho 1698 ze dieweczku u Tomasse Hanzla, Salomena czera po neb. Janowi Rautenkranczowi, prži dokonani sluzby nalezená gest od Jiržika, syna tehož Hanzle, na pocztiwosti zawedená, kteryž takoweho s ni obczowani se neodržikagicze, o Wanoczych s Krystofem Hanzlem, bratrem otczowym a stregczem swym ustranil, ale potom skrz tehoz Krystofa na poruczeni wrchnosti chocenske, kamz o doporuczeni s przymluwau od p. fararže uchazeti se musyl, k nawraczeni gest dodan. Y dalegcz u przytomnosti p. Michala Worla a p. Jiržika Wohralyka, konsseluw holyczkych, w domie farnim s nadepsanau Salomenau przipowied uczinil a nato na ziadost otcze sycze sam osobnie przed p. hegtmanna se neukazal, kdyz pak giz dwakrate ohlassen byl, diwnie sobe poczinagycze, zie gesstie wetczi horže rodiczum czinil a z gystegch mnohych prziczin se widělo, kterakby nehrube dobrže s nimi se wedlo, otecz gmenowaneho syna Jiržika 30 kop newieste gest odwedl a tedy ta wiecz urownana byla.
1701 Ředice, dne 11. January in Eccl. s. Martini pokržtien syn gmenem Waczlaw matky Alzbiety, která z poruczeni rychtarže horzegssyho gdaucze za posla a ukazatele czesty gystymu rejtharu když do lesa pod Chwojnem pržyssla, od neho s nasylym obtieskana byla ….
1701, Holice. Dne 29. Juni in eccl. s. Martini ..pokržtieno ditie gmenem Maria matky Alzbety czery po neb. Jirzikowi Ruziczkowi, zanechany od Jiržika syna Nikodema Kaczirka, ktery vzaty na wojnu leta 1701 k oddani gakozto czyzopansky choczensky neprzissel…
1698, z Chwojencze a Kralowa Hradcze, dne 24. maji in eccl. s. Martini pokržtien syn otcze Matege Jetela a matky Doroty, … zostawagycze matka za deweczku, otecz za auržednika forstowskeho u p. Ludwika Fontany, forstknechta rewiru chwogenowskeho, k stawu manželskemu slib sobie uczinily. W ten czas wssak, kdyz nadepsane dewczatko ke krztu s. pržinesene bylo, gesstie swogi nebywsse, od Zikmunda, ržeznika chwogenowskeho a sswagra matczinyho….
Tolik o matkách. A co jejich děti? Nelegitimní (nemanželský) původ je pronásledoval po celý život. Bránil v přijetí do učení, ke studiu, církevní nebo úřednické kariéře, ale i k rovnocennému sňatku. Teprve Josef II. se roku 1783 pokusil o nápravu vydáním "tzv. “manželského patentu” (č. 117), zrovnoprávňujícího nemanželské děti s manželskými. Jenomže jak už to bývá, praxe za zákonem dlouho pokulhávala. Ale to konec konců není nic nového.
Dříve, před popisovaným obdobím, bývaly nemanželské děti mnohdy zapisovány na konci matriky ve zvláštním oddíle, označovány jako “panchart”, “parchant”, “z levého boku”. Jejich matka byla “kurva jakási” či “dorota zmrhaná” leckdy bez uvedení příjmení.