Ona:
Včera mi řekl, abych si k němu přinesla nějaké věci, ať nemusíme přejíždět mezi dvěma byty. Stejně trávíme většinu času u něj. Tak jsem si vzala svou malou tašku s věcma do posilovny, jednu sukni a tričko, sprchový gel a šampon. Uvolnil mi kousek skříně. Je to od něj pěkné.
No ale ten byt, ten by potřeboval vzít do parády. Sedačku v obýváku bych zakryla starorůžovým přehozem a dala na něj šedé polštářky, ať to tady máme útulnější. Nesouhlasil. To ale ještě nic neznamená, není všem dnům konec.
Jakmile odešel do práce, začala jsem konat. Koupila jsem voňku do chodby a schválně jsem ji dala úplně do rohu, aby nebyla vidět a jen hezky voněla. Přesadila jsem kytky, už to potřebovaly a každý má přece právo na kvalitní život. Zatím to stačí, jsem nadšená, jak se byt začíná měnit.
On:
Můj byt je větší, takže teď logicky bydlíme oba u mě. Zpočátku si nechávala věci jen na nočním stolku, pak se postupně objevily v koupelně a z jídelního stolu si udělala pracovnu. Přišlo mi rozumné uvolnit Jí nějakou skříň a její věci tam tak odklidit. Sbohem mé golfové hole!
Drobný ústupek s nedozírnými následky. V pátek totiž v Ikea navrhovala koupit na můj gauč nový přehoz v takové vyblité růžové. Ustál jsem to jasným ne. Pak chtěla provzdušnit byt vyhozením sbírky lahví. Vyhodil jsem jednu, abych měl klid, a šel jsem do práce.
V sobotu jsem přišel domů. V rohu na chodbě, kam si 7 let dávám vyzuté boty, stojí nějaká plastová kravina. Najednou zasyčí a kolem mě nová vůně. Jdu dál, přesazené kytky a jedna úplně nová. Nové fotky. Nové... aspoň, že můj gauč je stále můj starý gauč. Podle něj svůj byt poznám.
