Civilní držení zbraní má v Zemích koruny České dlouholetou tradici. První zákonná norma "Zřízení o ručnicích" pochází z roku 1524. Stanoví zákaz viditelného nošení střelných zbraní a definuje tresty pro osoby, které jsou s nošenou zbraní přistiženy, nebo které by ze zbraně vystřelily proti jiné osobě. Na druhou stranu konstatuje, že šlechta a měšťané mají právo:
- mít zbraň doma,
- používat svou zbraň pro svou obranu,
- nosit zbraň, pokud k tomu má vydáno zvláštní povolení, přičemž povolení lze vydávat za účelem “honění zločinců, vrahů a loupežníků”.
Zatímco u šlechty a měšťanů je toto uvedeno jako výslovné právo, u zbytku obyvatelstva již držení zbraní výslovně řešeno není. Z faktu, že zřízení podrobně řeší otázku povolování nošení zbraní i “zbytkem obyvatelstva”, je zřejmé, že také oni zbraně mohli dále držet.
Dá se říct, že tyto 600 let staré zásady přetrvaly víceméně dodnes (samozřejmě v modernizované podobě), a kontinuita civilního držení zbraní u nás byla přerušena jen 6 roků trvající nacistickou okupací a čtyřiceti roky komunistické totality.
V současné době v České republice může držet střelnou zbraň každý občan, který splní čtyři zákonné podmínky:
- bezúhonnost
- spolehlivost
- zdravotní způsobilost
- odborná způsobilost
Dá se říct, že těmto kritériím vyhovuje drtivá většina obyvatelstva. Velmi zjednodušeně řečeno, jste-li slušný člověk, nemáte zdravotní nebo mentální handicap a uděláte předepsanou zkoušku, pak máte nárok na vydání zbrojního průkazu. Ano, nárok. Zatímco v mnoha jiných zemích existuje tzv. správní uvážení, kdy musí být žádost o vydání zbrojního průkazu žadatelem důkladně zdůvodněna a je na úvaze úředníka, jestli se mu žádost bude zdát dostatečně podložená, u nás je vydání zbrojního průkazu po splnění všech podmínek skutečně nárokové a nelze je odepřít.
Po tomto osvětovém úvodu začnu s tím, proč jsem se odhodlal tento článek napsat. Domnívám se totiž, že je žádoucí, aby počet držitelů zbraní v Česku byl co nejvyšší. Myslím si, že zbraň by měl mít doma každý, kdo vyhoví zákonu a může si ji dovolit.
Jaké jsou důvody k držení zbraní?
Myslivost
Tohle se asi netýká té největší části držitelů zbraní, ale puška k myslivci patří. Péče o lesní zvěř vyžaduje nejen mít možnost eliminovat škodnou. Tak jak k pěstitelství patří i sklizeň, k chovatelství patří porážka, tak i k myslivosti patří lov. Myslivost, profesionální i zájmová, je součástí naší společnosti a je součástí i péče o přírodu.
Sport
Ano střelba je i sport. Je to sport, který vyžaduje jak fyzickou kondici, tak i soustředění. Sport a myslivost jsou vlastně dva důvody, které prakticky nikdo nezpochybňuje, na druhou stranu to nejsou ty nejrozšířenější důvody, proč si lidé pořizují zbraně (aspoň u nás).
Ochrana života, zdraví a majetku
Pro tento důvod potřebujete zbrojní průkaz kategorie E, a ta je s velkým náskokem ta nejrozšířenější. Nemyslím si přitom, že by se držitelé této kategorie ZP cítili nějak zvlášť ohroženi, spíš jde o to, že tato kategorie ZP dovoluje zbraň nejen držet, ale i nosit na veřejnosti (samozřejmě skrytě). Některé odhady dokonce uvádějí, že v ulicích našich měst a vesnic je více ozbrojených civilistů, než policistů. Zní to pro někoho možná hrozivě, ale jak vidno, není to problém. Kdyby byli ozbrojení civilisté problém, už by se to vědělo.
Zábava
Tento důvod mezi kategoriemi zbrojních průkazů nenajdete, ale podle mě je suverénně nejrozšířenější. Lidé si nekupují zbraně proto, že by je k tomu někdo nebo něco nutilo, ale protože je to baví. I když člověk není myslivec nebo sportovec, rozstřílet na střelnici pár terčů je taky dobrý relax. Ostatně, pro tuto zábavu ani (zatím) nepotřebujete zbrojní průkaz - tzv. flobertky jsou zbraně kategorie D, prodejné i bez zbrojáku, a řadu plechovek na 10 metrů s nimi sejmete i tak.
Sběratelství
Pro úplnost uvádím i tento důvod, i když se sběratelským zbrojákem (kategorie A) toho moc nenastřílíte - můžete s ním zbraně vlastnit, ale ne střílet.
Našli jste se mezi výše uvedenými důvody? Pokud ne, tak nevadí - nejsou to ty nejdůležitější. Na ty se dostaneme dále.
Jedním z důležitých důvodů, proč by měl stát podporovat držení zbraní, je obrana země. Ono to vypadá na první pohled lacině a nesmyslně. A rozhodně nemám na mysli nějaké paramilitaristické bojůvky nějakých nacionalistických pseudovlastenců. Ale známe historii. Nacistické Německo při svém tažení Evropou nevynechalo Švýcarsko proto, že by ctilo jeho neutralitu, banky a čokoládu, ale proto, že v této zemi byla (a je) puška v každém domě. Mnohem poetičtěji se vyjádřil japonský admirál Isoroku Jamamoto, když zdůvodňoval nemožnost napadnout kontinentální USA tím, že "tam je puška za každým stéblem trávy". Prostě i v dnešní době profesionálních armád, bezpilotních dronů a sofistikovaných systémů je dobře vyzbrojené civilní obyvatelstvo pro každého potenciálního agresora tvrdým oříškem.
Poslední důvod, proč by měl mít člověk doma zbraň, který tu uvedu, je ale pro mě osobně ten úplně nejdůležitější. Ten důvod totiž nesouvisí s tím, jestli zbraň potřebujete na obranu, jestli s ní chcete střílet v honitbě nebo na střelnici. On ani nesouvisí s tím, jestli vůbec chcete střílet (a ani nemusíte). K čemu vám potom ta zbraň bude?
Zbraň v rukou občana-civilisty je hmatatelným a nezpochybnitelným symbolem svobody a demokracie. A nemyslím, že je to fráze. Civilní držení zbraní je svým způsobem smlouvou mezi vládou a lidem. Vláda, která umožní lidem držet zbraně, tím dává najevo, že lidem věří.
Když své poddané odzbrojíš, pak je svou nedůvěrou urazíš; budou si myslet, že jsi zbabělý nebo že jim nevěříš; a v každém případě tě za to budou nenávidět.
Niccolo Machiavelli
Zbraň v domě civilisty je vlastně takovým lakmusovým papírkem demokracie. Vůbec ji nemusíte nosit, ani s ní střílet. Stačí ji mít v šuplíku (nebo v trezoru), V okamžiku, kdy vám ji stát bude chtít sebrat, je nad slunce jasné, že demokracie v zemi skončila. Ale musí to být zbraň vaše. Když sebere stát pušku sousedovi, tak se vás to nedotkne tolik, jako když stát sáhne na váš osobní majetek. A to je ta závěrečná pointa, to je ten důvod, proč si myslím, že by měl mít zbraň každý, kdo může. Civilní zbraně jsou symbolem a pojistkou demokracie - vlády lidu.
Možná ten mi ten závěr vyšel až moc patetický. Ale to nevadí.
Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.
George Orwell
