Někdy před týdnem jsem tu dal článek o tom, jak nerozumím pivu. Jak mi připadají všechna piva stejná. Shodou okolností jsem se pak o tom bavil s kolegou, který je mnohem znalejší, a ten mi poradil, ať si zajdu někam, kde mají Plzeň a kromě toho i nějaké jiné pivo. A když si prý dám tu Plzeň, a potom po něm to jiné, tak to jiné mi bude připadat jak voda.
Dobrá rada je nad zlato, a tohle mi připadalo jako dobrá rada. Tak jsem si zajel na "Jadran", kde mají Plzeň tankovou a prý velmi dobrou.
Dal jsem si teda tu vychvalovanou Plzeň. Tak ano, chutnala výrazněji, než jiné pivo. Akorát že tu chuť jsem cítil v ústech ještě skoro půl hodiny po vypití.
To tak má být?
Možná, že kdybych to pil pravidelně, tak bych si na to zvykl a třeba by mi to tak i vyhovovalo. Ale spíš to bude tak, že skutečný pivař už ze mě nikdy nebude a když, tak zůstanu u těch chuťově méně agresivních značek.
Mimochodem, když se ještě vrátím k té diskusi s kolegou, jak jsem mu říkal, že piva jsou podle mě skoro všechna stejná, ale u vína je ta paleta odrůd, chutí a vůní nesrovnatelně širší. No a on mi odpověděl, že on to má přesně naopak. Že víno zná jen červené a bílé, respektive sladší a kyselejší. Zato piva, tam je to o něčem jiném.
Je vlastně fajn, že nejsme všichni stejní.
PS: Těsně před odesláním tohoto článku se u mě kolega stavil, tak jsem mu o té své degustaci říkal. Prý jsem udělal chybu, že jsem si té Plzně dal hned na začátek celý půllitr. 🍺 Že jsem si měl dát jen malé na chuť. Ještě to prý vypilujeme...
No, nevím 😉