Široká dolina, úrodná rovina,
zahrady, pole, vinohrady.
Z Hradišťa kúsek dál,
hrad Buchlov, lesů král,
z dávných dob na skále stojí tady.
Chtěl by sa starý hrad,
s Barborkú podívat
z buchlovských lesů do doliny.
Kde všeci zpívajú,
sklénečky zdvíhajú,
kde každý omládne, hned je jiný.
Kdo jednú, jedenkrát,
dojde sem, je tu rád.
A keho srdéčko pobolívá,
zahrada Moravy
slunkem ho pozdraví
s pěsničkú každý rád pookřívá.
Udělali jsme si prodloužený víkend a zajeli si na pár dní s koly na Uherskohradišťsko.
V sobotu dopoledne jsme se ubytovali v kempu Smraďavka u Buchlovic. Kemp se nejmenuje podle svých toalet, ale podle místní části Buchlovic, a ta zase podle sirných pramenů, které zde vyvěrají. Samozřejmě jsme okusili - kluci to zhodnotili, že ta voda chutná úplně přesně jako když je ve školní jídelně čočka a k ní takové to převařené vejce s nazelenalým žloutkem.
Ale zpět k cyklistice. Nebylo našim úkolem ani předsevzetím podávat sportovní výkony. Tak jsme se rozhodli, že uděláme vždycky jeden den tak trochu náročnější a druhý zase spíš relaxační.
Takže jak jsme v kempu postavili stan, odjeli jsme krátce po poledni s autem do Uherského Hradiště ke Kauflandu, koupili si nějaké svačinky na cestu, poobědvali v blízké restauraci La Brusla (velmi dobré jídlo, mírně nadprůměrné ceny) a vyrazili na třiceti dvou kilometrový okruh.
Okruh přes tři rozhledny
Jestli jste si právě řekli něco jako "Pffff, třicet dva kilometrů... čím nás to chce oslnit?", tak bych jen podotknul, že trasu jsme si vybrali kolem tří rozhleden a rozhledny bývají kde? Aha! Na kopci.
Takže jsme nechali auto na parkovišti Kauflandu a vyrazili do prvního kopce, z Mařatic Vinohradskou ulicí na první rozhlednu Rovnina. Cesta vede pěkně do kopce, ale jakmile vyjedete z města, změní se kostkami dlážděná ulice na poměrně rozbitou asfaltku. Jestli si představujete místní cyklotrasy jako takové ty bezvadné asfaltové stuhy malebně se linoucí krajinou, tak ano, občas i tady je uvidíte, ale v drtivé většině vede trasa po místních komunikacích, polních cestách i pěšinách. A trasa není až tak dobře značená, takže je výborný nápad mít napu v mobilu a ověřovat si podle GPS, zda jste nepřejeli odbočku či zda jste odbočili správně.
Ale zpět na trasu. Na rozhledně Rovnina jsem měl estetický zážitek nejen z širokého dalekého rozhledu, ale i z jedné polské cykloturistky, která k cyklošortkám zvolila síťované, velmi průhledné tričko bez podprsenky. Je dobře, že ta móda dorazila i k nám...
Z rozhledny pokračuje trasa po polní cestě přes obec Mistřice. Za obcí pak odbočujeme na Lovisko. Do kopce vede polňačka, z kopce svištíme po slušném asfaltu a po levé straně vidíme v pořadí druhou rozhlednu Lhotka a za ní Uherský Brod.
A zase z kopce do Havřic a zase do kopce do Vlčnova. Před Vlčnovem je kousek od silnice třetí, tentokrát dřevěná, rozhledna Hraběcí.
Den se chýlí ke konci, ale ještě musíme dojet zpátky do Uherského Hradiště. Jsme tam někdy kolem půl osmé, nakládáme kola a jedeme do Smraďavky do kempu.
Noc v kempu byla... zajímavá. Nějaká společnost tam něco oslavovala. Zákusky, víno, ženy zpěv, živá hudba. Hudbu obstarávali dva zřejmě najatí hudebníci, harmonikář a trumpetista. Nechápu duševní pochody člověka, který si udělá hlučnou oslavu v kempu, a najme si na ni trumpetistu. Navíc trumpetista byl velmi mizerný hudebník s praxí nanejvýš na vesnických pohřbech a s přibývajícím časem a vzrůstající hladinou alkoholu se jeho výkony omezily vždy na pár úvodních taktů písničky, po kterých se obvykle ztratil (myšleno hudebně, bohužel nikoliv fyzicky). Oslavu pak něco po půlnoci ukončila policie.
Relaxace v akvaparku
Druhý den byl relaxační. Ráno jsme dospali to, co jsme nedospali v noci a pak se na kolech přemístili přes Buchlovice a Zlechov opět do Uherského Hradiště. Tam jsme poobědvali v KFC a odebrali se relaxovat do uherskohradišťského akvaparku.
Po dvou a půl hodinách blbnutí v bazénech, tobogánech a podobných atrakcích jsme se na kolech vrátili do Smraďavky. Byl nedělní večer, většina hostů odjela, tak jsme prospali tentokrát velmi klidnou noc.
Pokračování příště - to be continued.