Titulek má zaujmout. Tak snad se mi to podařilo.
Ta Moskva je ruský křižník, vlajková loď černomořské flotily, a právě teď (14. 4. 2022 ráno) skutečně hoří. Podle neoficiálních ruských zdrojů došlo nepozorností k výbuchu části munice. Podle neoficiálních ukrajinských zdrojů se tam objevil dron Bayraktar, protiletadlová ochrana křižníku se na něj zaměřila, a ušlo jí, že z druhé strany přilétají dvě ukrajinské rakety Neptun.
I když se Moskva zatím drží na hladině, tak posádka je pryč a oheň se nechává dohořet. Ono hasit požár mezi tunami munice, raketového paliva a hlavicemi, které jsou možná jen konvenční, do toho se nikomu pochopitelně moc nechce. Pokud se loď nepotopí sama, bude nejspíš trvale neschopná boje. Rusko patrně nemá prostředky ani na běžnou údržbu flotily, natož na opravu takových rozsáhlých škod.
(edit odpoledne: podle tureckého námořnictva, které zachránilo několik členů posádky Moskvy, je loď pod hladinou. Nicméně i tak oficiálně nepotvrzeno.)
(Edit večer: ruské ministerstvo obrany potvrdilo potopení Moskvy. )
Když jsem začal o lodi, vzpomněl jsem si na jinou legendární ruskou loď - křižník Varjag. Zpívají o něm pompézní píseň i Alexandrovci, jak slavně čelil nerovnému boji s Japonci...
A skutečnost?
V roce 1904 ještě nebyla bezdrátová komunikace s loděmi na širém moři až tak úplně dokonalá. takže bylo běžné, že válečné lodě zakotvily v nějakém přístavu a až tam se kapitáni dozvěděli, jaké jsou rozkazy, jaká je situace a co je nového. A tak se stalo, že do korejského přístavu Čemulpo v předvečer rusko-japonské války připluly nejen tři japonské křižníky pod velením barona Urjú, ale i ruský Varjag se svými doprovodnými loděmi.
Docela prékerní, patová situace.
Střílet po sobě v rejdě malého, navíc neutrálního přístavu, do toho se nikomu nechtělo. Naštěstí kapitáni britských lodí, které tam také kotvily, zprostředkovali jednání mezi Rusy a Japonci, a podařilo se jim vyjednat férovou dohodu. Podle ní Rusové 9. února ráno v klidu opustí přístav a Japonci jim to v klidu umožní. Prostě se obě strany raději budou tvářit, že se to nestalo.
Jak se to dohodlo, tak to i bylo. Akorát pak nastal ten průser. Ruský kapitán Varjagu Rudněv začal mít pocit, že jeho odjezd vypadá možná až příliš jako útěk, tak nechal aspoň demonstrativně vztyčit bojové prapory. Japonci si toto gesto vysvětlili tak, že se Varjag chystá k boji, a protože rychlejší vyhrává, na nic nečekali a několika dobře mířenými salvami trefili Varjag a doprovodnou loď Korejec tak, že Rusové obě těžce poškozené lodě raději sami potopili.
Poctivě se přiznám, že jsem při psaní tohoto článku o bitvě u Čemulpa vygooglil asi čtyři zdroje, a každý popisoval průběh bitvy trochu jinak. Ale co na tom - legenda nemusí být pravdivá, hlavně když je hezká.
Ať to bylo, jak to bylo, výsledek byl jednoznačný. I když bitva u Čemulpa skončila po cca dvaceti minutách jasným japonským vítězstvím, ruské propagandě se ji podařilo prodat jako obvykle. Všichni přeživší námořníci byli v Rusku přivítáni jako hrdinové a vyznamenaní. A bitva vešla do čítanek, do literatury a do legend jako slavné hrdinství ruských námořníků. A tak je to v Rusku se vším.
