Totiž tvrdý alkohol nepiju prakticky vůbec. Ani mi nechutná. Pivo si dám někdy příležitostně, po mastném obědě nebo na grilovačce. Jen tak, proti žízni, bych raději sáhnul po radleru nebo ještě raději nějaké nealko. Takže na takové to "společenské pití", kterého je pár do roka, preferuju víno.
Když si dám někdy víno s přáteli, tak nejraději do té fáze uvolnění, kdy je člověk přátelský a hovorný. Vysloveně opilý tak, že bych byl takříkajíc mimo, jsem byl v životě tak možná dvakrát třikrát (a nejsem na to pyšný).
Takže bych sám sebe charakterizoval jako velmi střídmého konzumenta. A vždycky, když se pije, se snažím zůstat v té fázi rozjaření a nedostat se do fáze útlumu nebo něčeho horšího.
Další věc jsou následky. Jak jsem překročil padesátku, začal jsem pozorovat, že ta "rekonvalescence" třeba po návštěvě sklepa v Mutěnicích je už komplikovanější. Jo když mi bylo o 25 let míň, tak se dalo přijet nad ránem ze sklepa rovnou do práce, krátce si zdřímnout v křesle, posnídat a pracovat, jako by se nechumelilo. Pro ty, co se nad tím pozastavují, jen podotknu, že byly devadesátky, počítače byly v začátcích, chytří schopní ajťáci měli cenu zlata a ledacos se jim tolerovalo i v zaměstnání.
No ale teď jsem starší, moudřejší a zkušenější. A vím, že i to tělo není, co bývalo. Takže jak jsem napsal, alkohol piju jen výjimečně a když už, tak snažím se (a daří se mi) pít kontrolovaným způsobem.
- kontroluju se tak, abych zůstal ve stavu, který je příjemný pro mě a neobtěžující pro okolí.
- při pití jím nebo piju. Ve sklepě na jihu Moravy je vždycky nějaká ta klobáska, uzené nebo pečený bok. Ve vinárně se dá dát když už ne večeře, tak aspoň topinka nebo něco takového, případně prokládat víno vodou nebo minerálkou.
- alkohol dehydratuje. Takže doma po probuzení po večírku nebo degustaci je potřebné zavodnit organismus. Jestli je pro někoho tím vyprošťovákem pivko, minerálka s celaskonem nebo slepičí polévka, to si už musí vyzkoušet každý sám za sebe.
Podle mě je nesmysl v naší kultuře prosazovat abstinenci a prohibici. Alkohol k naší kultuře patří. Akorát s alkoholem bychom se měli přátelit a nenechat ho, aby panoval.
Mimochodem, 26. února 2021 je podle židovského kalendáře 14. adar. A to je židovský svátek Purim (o něm možná ještě něco napíšu, jak vznikl a proč se slaví). Jako všechny židovské svátky začíná večer předchozího dne, a konkrétně Purim se slaví velmi specifickým způsobem. Je totiž tradicí (a vlastně i náboženskou povinností) se o Purimu opít, nejlépe kvalitním vínem (ideálně košer z Izraele 😃 ✡️) a přinejmenším tak, aby člověk pociťoval vliv alkoholu. Takže když si letos dáte zrovna večer 25. února do nosu, můžete si to odůvodnit. Někdo nostalgií po vítězství "pracujícího lidu", někdo židovskou tradicí.
Chag sameach, l'chajim, va b'ezrat hašem. *)
*) Pěkné svátky. Na zdraví a s pomocí Boží.