Tak jsem jel onehdy domů vlakem z práce, a hlavou my běhaly myšlenky.
Existuje titul "doctor honoris causa". Tedy čestný doktor. Jak název naznačuje, je to čestný titul, který se v komerčním, respektive praktickém prostředí nedá dost dobře použít. Na operaci slepáku bych si raděli vybral doktora medicíny než držitele čestného doktorátu.
Pak je něco jako " honorární konzul". Je to sice diplomat, provádí některé konzulární úkony, ale není zaměstnancem příslušné ambasády. Opět: je to čestná, neplacená funkce.
Existuje slovo " honorace". Má možná dnes trochu expresívní příchuť, ale v minulosti šlo o vážené a ctihodné lidi. Mezi honoraci mohl patřit i zchudlý šlechtic, naopak leckterý zbohatlík se usiloval dostat mezi honoraci marně. I tady šlo o původ, postavení a čest víc než o peníze.
Titul " honorabilis " znamená "ctihodný" - takto se například při oficiálních akademických obřadech tituluje proděkan fakulty vysoké školy.
Ordre national de la Légion d'honneur neboli řád čestné legie je nejvyšší francouzské státní vyznamenání, založené přímo Napoleonem Bonaparte.
Všechna tahle slova, co mají v základu "honor-" se nějak týkají cti nebo úcty. Netýkají se peněz.
A teď to toho "hodí vidle" výraz "honorář", což je finanční odměna. Záležitost čistě praktická, čistě komerční.
Samozřejmě si nemyslím, že peníze a čest jsou v protikladu, že kdo má jedno, nemá druhé a naopak. Jenom mi ale připadlo úsměvné a zajímavé, že třeba honorární konzul nedostává za svou práci žádný honorář.
😀
