Poslední dobou na to narážím stále čím dál víc a víc. Lidi si neumí povídat. Neumí si povídat a neumí se bavit. S 
Dlouho mi to vrtalo hlavou a pak jsme se zaměřil na obsah rozhovorů a specifikaci toho pocitu proč si myslím že si lidé neumějí povídat. A kupodivu se mi po pár měsících vynořil docela jasný vzorec. Obsah rozhovorů je prostě složitej a většinou jsou to těžká témata. Pokud si lidé nepovídají třeba o počasí tak se baví většinou o problémech a vůbec složitých životních věcech. Ale jak zavedete hovor na nějaké neutrální téma tak najednou po chvíli dojde řeč a stejně se vynoří nějaká chmura a rozhovor o problémech se rozjede nanovo. A pokud jste někdo jako já, kdo filtruje velice striktně zprávy a nečte ty stohy hovadin tak brzo objevíte že všeobecný hovor je vyplňován právě tímto plnivem. Nevím zda je to černej humor. Nevím jestli si lidé uvědomují dopady těch rozhovorů a to že stejně nikam nevedou, že jsou jen hluchou výplní s kterou nic stejně neudělají a leda tak jim zvedne žluč a zkazí náladu. Podvědomí je příšerná věc. A tak i když lidé u stolu nad pivem ponadávají na to že tamten je blb tak to stejně ničím nepohne, pokud v tu chvíli nebodají nože do stolu.
A tak mě to nedalo, teda hlavě to nedalo a začal jsme to pozorovat a experimentovat s tím sem tam když byla vhodná příležitost. A došel jsme pomalu k závěru že ano je to tak je to tak mi lidé jsme konzumní společnost. Takže potřebujeme konzumovat a jakmile lidem nedáte něco ke konzumaci tak už jim to v hlavách začne vyšilovat a hned si "nevědomky" vzpomenou na nějaký problém a začnou to řešit. Ti co jsou více přítomní hned řeší nějakou prkotinu, která se vyskytuje v okolí. A ti méně přítomní si hned vzpomenou na něco národního či mezinárodního. Je to docela vtipné to takhle pozorovat jako nezúčastněný účastník.
Ale co s tím? Vlastně nic. Sám pro sebe jsme si to vysvětlil, že to patří ke stejným společenským jevům jako je třeba to že když je finanční krize tak lidé více běhají - statisticky dokázáno.
Možná že ta pandemie měla mnohem větší dopad na lidstvo než jsme si mysleli. Možná že dříve bylo více povídací výplně o něčem jiné a omezení kontaktů vedlo k tomu že v aktivní paměti o které se většinou lidé baví je plno jinejch věcí a hlavně těch všeobecně problémovejch a tak i když vznikne prostor pro nějakou šťavnatou veselou výplň rozhovoru tak najednou nemáme v mozku tu správnou notu na správnej takt. A tak přemýšlím a přemýšlím a povídám a povídám. A čekám na další dobrou vlnu.