🇨🇿 Czech below 👇
Hi there, my friends. It's been a month and half since I got from Olomouc to Iran and I must tell you about really unique experiences which I had in Serbia in last few days.
Travelling and hiking in mountains are about beautiful nature and nice views but also about meeting people and interesting experiences.
During my journey I met lot of interesting people, in the Czech republic, Slovakia, Hungary but the most of them here in Serbia. Serbians are really kind and hospitable people. And on Saturday, Sunday and Monday I had a lot of unusual experiences. I spent a night and had a breakfast in a monastery, drunk rakija with restaurants owner and with a guy who stopped me when I was hitchhiking, I was looking for a tooth for a half an hour 😃
At first, on Saturday evening I came to monastery in Velika Remeta in whose area is an open air museum with some wood buildings equiped as a mill, blacksmith etc. I was looking on it and I told myself, that it will be good spot for sleeping. Monastery was still opened so I came to ask and I came to a talk with one my monk, monastery's helper Živko, and a 20 years old boy Vojislav. We spoke English, Czech, Serbian, Russian but we really understood each other and we were waiting for igumen (abbot), who must give me permission for sleeping here. Živko told me that he thinks, that igumen won't agree but I can sleep in his place. Everybody wanted to give me some gift so I received 3 holy pictures and some brochure in English from the monk, 3 hard-boiled eggs from Živko and Vojko wanted to give me some money but I refused that. Igumen finally agreed with my stay here and I got to cook a dinner and occupied a blacksmith. Before we said goodbye to each other, Živko invited me to breakfast in the monastery which will take place after Sundays liturgy.
I slept really well and woke up about 8:30. I came to a church but it was full and I got out to see monastery's surroundings and make coffee and oat flakes. When I saw Živko outside monastery, I came to say him hello, took look in the church and then I was directed to a place where breakfast was served. And there were about 150 people! I wanted to sit on only free chair but fortunately I was seen by one of the waitresses because it was igumens place 😂 I sat on a chair next to the doors and everyone looked at me like I was a monkey in a Zoo 😃
Then I got a glass of local rakija and great red wine, igumen started this "brunch" with a pray and at the end at the end he got something like a sermon. After that everyone got out and most of the people smiled at me and a few of them had a small talk. I came to say goodbye to Živko, say thanks to igumen, he shook my hand and blessed and I can go to Belgrade.
During walking my left leg started to hurt and I realized that I somewhere cut my foot. After few kilometres I decided to take some rest in restaurant next to the road, sit outside and said hello to some couple sitting here too. They started to ask me where I'm from etc., I got coffee and in one moment there was a bottle of homemade grape rakija and from pair became owners of the restaurant. After 6 glasses nothing hurt and I can continue. When I wanted to pay they told me that I'm their guest. I must tell that rakija was really strong so I was walking towards Belgrade and smiled like an idiot 😂
On Monday I walked to India (really that's a city in Serbia 😃), then tried to hitchhike and stopped some guy in Golf who took me halfway to a city Batajnica. During the road, my dental prothesis, which I have on behalf one of my tooth, fell off somewhere down. I started laughing but the best joke was that after we stopped I couldn't find it so we looked for it for a half an hour, got of the seats and tooth was nowhere. He left me there and I looked for it for another half an hour, took off the seats again and when I lost all hope, I found it under the car 😃
So that's about kindness and hospitality of Serbian people 🙂
Ahoj kamarádi, je to už měsíc a půl, co jsem vyrazil na cestu do Íránu a musím se s vámi podělit o jedinečné zážitky, které jsem měl v posledních dnech v Srbsku.
Cestování a chození po horách je jednak o nádherné přírodě, výhledech, ale dost i o setkáních s lidmi a zajímavých zážitcích.
Já na své cestě už potkal spoustu zajímavých lidí, jak u nás, tak na Slovensku, v Maďarsku a nejvíc asi tady v Srbsku. Místní jsou opravdu strašně příjemní a pohostinní lidé. A v sobotu, neděli i pondělí jsem měl o nevšední zážitky postaráno, absolvoval jsem noc a snídani v klášteře, rakiju s majitelem hospody a pak jsme s klukem, co mi zastavil a vzal mě na půl cesty do Bělehradu, hledali půl hodiny zub 😂
Nejdřív jsem v sobotu dorazil už za tmy ke klášteru ve Velké Remetě, v jehož areálu je i skanzen s pár dřevěnými sruby upravenými jako kovárna, mlýn atd. Všechno bylo hezky nasvícené, tak jsem nakoukl a říkal si, že by se tam hezky spalo. V klášteře bylo ještě otevřeno, tak jsem se rozhodl zeptat. Hned se se mnou dal do řeči mnišský pomocník Živko, jeden mnich, co prodával suvenýry a taky asi 20letý klučina jménem Vojislav. Bavili jsme se tak všelijak, anglicky, srbsky, česky, rusky, ale suprově jsme si rozuměli a čekali na igumena (opata) zdejšího kláštera, který mi musel přespání povolit. Živko říkal, že to asi nedovolí, ale že klidně můžu přespat u něj. Navíc mě všichni chtěli něčím obdarovat, tak jsem od mnicha dostal 3 obrázky svatých a brožurku v angličtině, od Živka 3 vařená vejce (pak bodla do kuskusu s tuňákem 😃) a Vojko mi chtěl dát peníze, což jsem nemohl přijmout. Igumen nakonec s mým přespáním souhlasil a tak jsem si uvařil večeři a šel zabrat kovárnu. Živko mě pak ještě před rozloučením pozval na snídani, která měla následovat po nedělní mši.
Spalo se mi tak dobře, že jsem se vzbudil až 8:30, kostel už byl narvaný k prasknutí a já si šel prohlédnout okolí kláštera a uvařit si kafe a kaši. Když jsem po konci mše uviděl před klášterem Živka, šel jsem ho pozdravit a prohlédnout si kostel a pak jsem byl nasměrován do místnosti, kde byla snídaně. Tam bylo kolem stolů do U asi 150 lidí (bylo mi divné, že z kláštera po mši moc lidí nevycházelo 😃), já si chtěl sednout na jediné volné místo, ale jeden z číšníků mě nasměroval na židli u dveří, protože místo, kam jsem si chtěl sednout, patřilo samotnému igumenovi, který by asi koukal, až by přišel 😂 Logicky jsem počítal, že igumen sedí v čele a ne na kraji, ale bylo mi trochu divné, že je tam taková honosná židle 😃
U dveří jsem byl jak na výstavce, takže si mě všichni zvědavě prohlíželi jako opičku v zoo, po chvíli pak přišel igumen a zahájil tento "brunch" modlitbou. Dostal jsem pánáka zdejší rakije a taky pohár místního super červeného vína. K snídani bylo listové pečivo plněné bramborem a vařená vejce. Na konci měl igumen nějaké kázání a poté se všichni začali hrnout ven, většina lidí se na mě usmívala, někteří ke mně prohodili i pár slov. Pak už zbývalo jen rozloučit se s Živkem, ještě jsem poděkoval igumenovi, ten mi podal ruku a požehnal a já vyrazil dál, směr Bělehrad.
Po cestě mě nějak začala bolet noha a já při svačině zjistil, že mám rozřízlé chodidlo... Po několika kilometrech jsem narazil na hospodu a rozhodl si tam chvilku odpočinout. Na zahrádce seděl starší pár, tak jsem pozdravil, oni se začali vyptávat, odkud jsem a kam mám namířeno, za chvíli přede mnou stála káva, lahev domácí rakije z hroznů a z páru se vyklubali majitelé hospody. Po 6 rakijích už mě nebolelo nic 😃 Na mou snahu zaplatit mi majitel odpověděl, že mě pozval a jsem jejich host. Tak jsem ve výborné náladě pokračoval směr Bělehrad a tlemil se jako debil, protože jsem si párkrát vzpomněl na Švejka 😂
V pondělí jsem pak došel do Indie 😃 Nekecám, Indjija se jmenuje město, zkrácené India, za ní zkusil stop a po 5 minutách mi zastavil kluk v mém věku v Golfu, že mě hodí do Batajnice, odkud jezdí do Bělehradu zdarma vlak. Asi v půlce cesty se mi v puse uvolnila korunka a někam spadla, tak jsem se tomu smál, že bude někde na zemi. Pravá sranda pak nastala, když jsme zastavili a zub nikde. Tak jsme vymontovali obě přední sedačky, prohledali všechny možné i nemožné štěrbiny a zub prostě nikde. Můj nový kamarád byl tak hodný, že mi nechal otevřené auto, ať pak jenom zacvaknu páčky a zabouchnu, tak jsem další půl hodinu hledal a když už jsem to vzdal, našel jsem zub ležet pod autem 😃
Tudíž tolik k opravdu nevšedním zážitkům a vstřícností a pohostinnosti místních lidí 🙂
