St. Wenceslas Cathedral is definitely one of the main landmarks of the charming and historically rich city of Olomouc. Today we will focus on its south tower, which, at 100.65 metres, holds the title of the second tallest church tower in the Czech Republic.
Katedrála svatého Václava rozhodně patří k hlavním dominantám kouzelného a historicky bohatého města Olomouc. My se dnes spolu zaměříme na její jižní věž, která se se svými 100,65 metry může pochlubit titulem druhé nejvyšší kostelní věže v České republice.
The climb to the gallery of the tower, which is located at a height of 81 metres, is only possible on special tours and is definitely not recommended for people suffering from vertigo. Those interested in climbing must be in good physical condition, over 15 years old and wear solid shoes. In total, 448 steps need to be climbed and some of them need a lot of courage. Fortunately, the climb is divided into three parts, so you can rest and catch your breath.
First, you will climb a comfortable and safe concrete staircase to the level of the bell tower, where you will find the St. Wenceslas Bell, which is the largest bell in Moravia and weighs an impressive 7.5 tons. You can also see the bell of St. Peter and St. Paul on the floor above and the beautiful bell of Panny Marie Hostýnské, which weighs almost five tons and is no small thing.
Výstup na ochoz věže, který se nachází ve výšce 81 metrů je možný jen při speciálních prohlídkách a rozhodně ho nedoporučuji lidem trpící závratí. Zájemci o výstup musí být v dobré fyzické kondici, starší 15 let a mít pevnou obuv. Celkem je potřeba zdolat 448 schodů a zdolání některých z nich potřebuje notnou dávku odvahy. Výstup je naštěstí rozdělen na tři části, takže si stihnete odpočinout a popadnout dech.
Nejdříve vás čeká pohodlné a bezpečné betonové schodiště po kterém vystoupáte do úrovně zvonice, kde se nachází zvon sv. Václava, který je největším zvonem na Moravě a váží úctyhodných 7,5 tun. Prohlédnout si o patro výš můžete i zvon svatého Petra a Pavla a také nádherný zvon Panny Marie Hostýnské, který se svými téměř pěti tunami, také není žádný drobeček.
From here on it becomes a bit of an adrenaline rush and when the spiral steel staircase appears in front of you, the warning beacon "where the hell am I going?!?" starts flashing in your head.
Dál už to začíná být trošku adrenalin a když se před Vámi objevý točité ocelové schodiště začne člověku v hlavě blikat varovný majáček "kam to sakra lezu?!?"
The worst and the best is yet to come, however, as you crawl through a small door and find yourself on a walkway that is so narrow you barely have room to stand. Here I immediately remember my husband's advice "When you get to the top, stay away from the railing". Staying away from the railing is absolutely impossible, because while your back is pressed against the roof of the tower, your hands just fit just right to hold on to the railing.
To nejhorší a zároveň nejlepší má však teprve přijít, prolezete malými dvířky a octnete se na ochozu, který je tak úzký, že máte sotva kam stoupnout. Tady si okamžitě vzpomínám na radu manžela " Až budeš nahoře, drž se dál od zábradlí". Držet se dál od zábradlí je totiž absolutně nemožné, zatímco se vaše záda tisknou ke střeše věže, ruce se tak akorát vejdou, aby jste se zábradlí pevně drželi.
Slowly I look around at the top, calming my breathing and my heart, which is beating fast, and then I just marvel at the splendour, you have the whole city in the palm of your hand and even though I am a native of Olomouc, I look at the beauty as if I am seeing the city for the first time. With slightly shaky hands I take my camera and take a picture to capture at least a piece of the incredible view as a memory. The sun is already low over the horizon and shining mercilessly into the lens and I hope to get at least a few photos.
Pomalu se nahoře rozkoukávám, zklidňuji dech a srdce, které tluče jako o závod a pak už jen žasnu nad tou nádherou, celé město máte jako na dlani a i když jsem rodilá Olomoučanka, koukám na tu krásu, jako bych město viděla poprvé. Lehce rozechvělýma rukama beru fotoaparát a fotím, abych aspoň kousek toho neskutečného výhledu zachytila na památku. Slunce už je nízko nad obzorem a nemilosrdně svítí do objektivu a já doufám, že se aspoň pár fotek podaří.
