Jak jsem slíbíl, dnes se podíváme na vojenské ležení ze začátku až po dvacáctá léta minulého století, jehož ukázka behem hodonínských oslav proběhla. A čím jiným začít, co zajímá každého vojáka snad nejvíc? No přece kuchyně. Polní kuchyně, nebo taky lidově guláškanón. Byl tu plný kotel. Když jsem ale přišel s foťákem, bylo už skoro všechno snědeno.
As I promised, today we will look at the military encampment from the beginning to the 1920s, a demonstration of which took place during the Hodonín celebrations. And what else to start with, what interests every soldier perhaps the most? Well, the kitchen. Field cuisine, or goulash canon. There was a full cauldron. But when I arrived with my camera, almost everything was already eaten.
Dále jsme tady měli k vidění střelnici, kde si děti i dospělí mohli vyzkoušet střelbu z repliky dobové flobertky, předchůdkyně dnešní vzduchovky.
We also had a shooting range where children and adults could try shooting from a replica of a period flobertka, the predecessor of today's air rifle.
Co by to byl za vojenský tábor, kdyby v něm nebylo vězení (arest). Působilo opravdu děsivě. Nikdo by v něm určitě nechtěl být zavřený
What kind of a military camp would it be if there was no prison (arrest) in it. It was really scary. Nobody would want to be locked up in one
A příslušník vojenské policie v dobové uniformě, který jej hlídal
And the military police officer in period uniform who guarded him
Polní pošta, velmi důležitá součást. V té době jedninná možnost, jak být ve spojení se svými rodinami a známými. Dopisy byly někdy doručeny až za několik týdnů. Radost ze zpráv od svých blízkých, to dnešní i tehdejší vojáci mají společné. Dnes už je to naštěstí mnohem rychlejší.
Field mail, a very important part. At that time, the only way to keep in touch with your family and friends. Letters sometimes took weeks to arrive. The joy of hearing from loved ones is something soldiers today and then have in common. Today, thankfully, it's much quicker.
Byla možnost si vyzkoušet napsat lístek tehdejšími namáčecími pery a nechat si dát na napsaný lístek poštovní razítko
There was an opportunity to try writing a ticket with the dip pens of the time and have the ticket postmarked
Přehlídka výstroje a výzbroje tehdejších vojáků
Parade of equipment and armament of the soldiers of that time
A něco jako velitelské stanoviště, spojené asi s místem k odpočinku
And a sort of command post, probably connected to a resting place
Na závěr ruský obrněný automobil. Osádku prý tvořilo pět mužů a výzbroj byly tři kulomety Maxim. Nechápu, jak se tam mohli vejít
Finally, a Russian armoured car. The crew was said to consist of five men and the armament was three Maxim machine guns. I don't understand how they could fit
Na závěr ruský obrněný automobil. Osádku prý tvořilo pět mužů a výzbroj byly tři kulomety Maxim. Nechápu, jak se tam mohli vejít
Finally, a Russian armoured car. The crew was said to consist of five men and the armament was three Maxim machine guns. I don't understand how they could fit
A nákladní automobil, značku se mi nepodařilo zjistit. Rozvážel materiál, zásoby i vojáky na určená stanoviště
And a truck, I couldn't find out the make. It was delivering materials, supplies and soldiers to designated posts
Takže pro dnešek to bude všechno a příště, zase o něčem jiném. Z oslav 120 let radnice a 100 let od návštěvy prezidenta Masaryka je to vše
Doufám že se Vám dnešní příspěvek líbil.
Nebo i když máte nějakou kritiku, budu rád za Vaše komentáře.
Přeloženo pomocí DeepL Translate
So that's it for today, and next time, something else. From the celebration of 120 years of the town hall and 100 years of the visit of President Masaryk, that's all I hope you enjoyed today's post. Or even if you have some criticism, I'd be glad for your comments.
Translated by DeepL Translate