Welcome back everyone. In the previous continuation of my notes on the European long-distance route E3, we looked at the first section that I conquered in the territory of Poland. Today we will see how I did the second day. Already 16 in total on my travels along this route.
Vítám opět všechny. V minulém pokračování z mých zápisků po Evropské dálkové trase E3 jsme se podívali na první úsek, který jsem pokořil na území Polska. Dnes se podíváme jak se mi dařilo druhý den. Celkově již 16 na mých cestách po této trase.
It rained lightly during the night of the next day, but that didn't stop one doe from disturbing me at night because I occupied his territory. In the morning, I woke up around sunrise, but it was still cloudy, so I didn't go up to the viewpoint in the morning. I quickly packed, ate something and hit the road, because I had to catch up on the mileage deficit from the previous day.
V noci na druhý den lehce pršelo, ale to nebránilo jednomu srnci aby mě v noci vyrušoval, protože jsem obsadil jeho revír. Ráno jsem se vzbudil kolem východu slunce, ale bylo stále zataženo a tak jsem ranní výstup na vyhlídku oželel. Rychle zabalil, něco pojedl a vyrazil na cestu, protože jsem musel dohnat kilometrový deficit z předchozího dne.
I was reach the foothills of the Jizera Mountains, which were such pleasant highlands with views of the Krkonoše mountains, just as they appeared in the clouds.
Jako první jsem se dostal do podhůří Jizerských hor, což byla taková příjemná vrchovina s výhledy na Krkonoše, když se zrovna ukázali v mracích.
Beyond the Rozlóg hill (533m) a view of the Jizera Mountains opened up for me.
Za kopcem Rozlóg (533m) se mi otevřel výhled pro změnu na Jizerské hory.
Right in the next village, there was a castle ruin. Which I didn't go to in the end, but I had a snack in the tourist shelter by the pond.
Hned v další vesnici, byla ruina zámku. Na který jsem nakonec nešel, ale posvačil jsem v turistickém přístřešku u rybníka.
From the village through the forest I reached an first place that I wanted to visit during my travels. That place was the Park Krajobrazowy Doliny Bobru. At first glance I was disappointed as the river was regulated and the banks were occupied by fishermen and litter was everywhere.
Z vesnice přes les jsem došel k zajímavému místu, které jsem chtěl navštívit během mých cest. Tím místem byl Park Krajobrazowy Doliny Bobru. Na první pohled jsem byl zklamán, protože řeka byla regulována a břehy obsazeny rybáři a všudepřítomný odpad.
Below the dam, the landscape improved, but there was plastic waste, especially in the tributaries to the Bobr River. Which made me wonder why that is. Despite the fact that in all the villages I passed through I saw bins for sorted waste.
Pod hrází se krajina zlepšila, ale plastový odpad zde byl a to především v přítocích do řeky Bobr. Což mě nutilo přemýšlet, proč tomu tak je. Přesto že jsem ve všech vesnicích, přes které jsem procházel viděl popelnice na tříděný odpad.
I forgot about the thoughts about waste at the vantage point from where there was practically nothing to see, but still I met a lot of people here, so the photography took a little time before I was able to capture the place without people.
Na myšlenky o odpadu jsem zapomněl na vyhlídkovém místě odkud, prakticky nebylo nic vidět, ale i přesto jsem zde potkal spousty lidí, takže fotografování zabralo trochu času než jsem byl schopen zachytit místo bez lidí.
From the viewpoint, I continued along the shore of the man-made lake until I reached the dam that created the lake. It was a stone dam from 1912. It is 62 meters high and 270 meters long. I really didn't expect something like this here.
Od vyhlídky jsem pokračoval po břehu umělého jezera, až jsem došel k dílu, které jezero vytvářelo. Byla to kamenná přehrada z roku 1912. Je 62 metrů vysoká a 270 metrů dlouhá. Něco takového jsem tu opravdu nečekal.
From the other side of the lake, I finally got a view of the Krkonoše Mountains. I was quite surprised that the peaks were still covered in snow.
Z druhé strany jezera se mi otevřel konečně pohled na Krkonoše. Docela mě překvapilo, že vrcholky byly stále zasněžené.
Because a little further in the fields it was 100% spring.
Protože o kousek dále v polích bylo 100% jaro.
According to the original plan to walk 30 km, I wanted to finish behind the village of Ploszcyna on the hillfort. But I decided to continue. Because it was quite early. Which turned out to be a mistake. The way up the steep hill was complicated by fallen trees that I had to go around.
Podle původního plánu ujít 30 km jsem chtěl skončit za vesnicí Ploszcyna na hradišti. Jenže jsem se rozhodl pokračovat dále, protože bylo docela brzo a tak jsem pokračoval dále. Což se ukázalo jako chyba. Cestu do prudkého kopce komplikovali polomy stromů, které jsem musel obcházet.
But there was nowhere to camp and so I continued to the top of Okole (722m) where there was supposed to be a tourist shelter. It was there, but it was so small that it was definitely not possible to spend the night in it. So I took a few pictures before sunset and set off to find a spot somewhere down the hill. Which was finally achieved in a young beech forest.
Jenže pak zase nebylo kde se utábořit a tak jsem pokračoval až na vrchol Okole (722m) kde měl být turistický přístřešek. Ten tam sice byl, ale tak malý, že se v něm rozhodně nedalo přenocovat. Takže jsem udělal pár snímků před západem slunce a vyrazil hledat místo někde dole pod kopcem. Což se nakonec podařilo v mladém bukovém lese.
| Total distance traveled | Conquered peaks | Total altitude |
|---|---|---|
| 562.9 Km | 52 | 27757 m |
During the second day I walked a straight 40 km and climbed 2299 meters of elevation gain and it felt like I was going relatively flat all day. The highlight of the day was definitely the Pilchowice dam, the view of the Krkonoše Mountains and also the sunset on the Okole hill.
Během druhého jsem ušel rovných 40 km a překonal převýšení 2299 metrů a to mi připadalo, že jdu celý den relativně rovně. Vrcholem dne byla rozhodně přehrada Pilchowice, výhled na Krkonoše a také západ slunce na kopci Okole.