I'm reporting again with the next part of my travel notes from the long-distance European route marked with number 3. Today we'll see how the promised breakfast from the previous part turned out and we'll also visit the Malá Fatra mountain range.
Opět se hlásím s dalším dílem mých zápisků z cest po dálkové Evropské trase označené číslem 3. Dnes se podíváme jak dopadla slíbená snídaně z minulého dílu a také navštívíme pohoří Malé Fatry.
We were awakened to a new day by the arrival of a car that brought the men we were supposed to guard the place where we spent the night. To really wake us up, they played Czech tramp music. So we packed up and climbed down from the shelter. There, the promised breakfast was waiting for us on the table in the form of a homemade cake, Czech beer, smoked meat and homemade schnapps.
Do nového dne nás probudil příjezd auta, které přivezlo muže kterým jsme měli místo kde jsme přenocovali hlídat. Aby nás opravdu probudili pustili nám českou trampskou muziku. Tak jsme se zabalili a slezli dolu z přístřešku. Tam nás na stole čekala slíbená snídaně v podobě domácí buchty, uzeného masa, Českého piva a domácí pálenky.
In this way, we kept feasting until about nine o'clock in the morning before the other participants of the celebration started to gather. So we decided to leave the place. But because breakfast was quite demanding, because it didn't end with just one bottle of schnapps. So we decided that it would be better to go around the hill over which the trail led. Therefore, we headed to the village of Jasenové, where we met other participants of the celebration, who treated us as if we were heroes and thanked us constantly.
Takto jsme vydrželi hodovat asi do deváté hodiny ranní než se začali scházet další účastnici oslavy. Tak jsme se rozhodli místo opustit. Ale protože byla snídaně dosti náročná, protože se neskončilo pouze u jedné lahve kořalky. Tak jsme usoudili, že bude lepší kopec přes který stezka vedla radši obejít. Proto jsme zamířili do vesnice Jasenové, kde jsme potkávali další účastníky oslavy, kteří se k nám chovali jako bychom byli nějací hrdinové a neustále nám děkovali.
Then we headed towards the town of Rajec, where we wanted to eat at a local restaurant. Which was quite a mistake, because what we got on the plate was a mixture of something, but the stomach irritation from the alcohol had to deal with it.
Poté jsme zamířili směrem město Rajec, kde jsme se chtěli nakrmit v místní restauraci. Což byla poměrně chyba, protože to co jsme dostali na talíři byla směs čehosi, ale alkoholem podráždění žaludek si s tím musel poradit.
Not far outside the city, we saw a view of Malá Fatra, where we were heading. However, my friends only had a one week vacation, so they left me at the edge of the mountains and I continued alone. But that was until the next day.
Nedaleko za městem jsme uviděli pohled na Malou Fatru kam jsme mířili. Jenomže kamarádi měli jen týden dovolené, takže mě na okraji pohoří opustili a dále jsem pokračoval sám. Ale to bylo až další den.
In the morning we said goodbye under the hills and I continued to the mountains. I was finally alone so I could slowly get back to my usual pace. Unfortunately, it didn't go as quickly as I expected, because I was constantly going uphill for the first half of the day.
Ráno jsme se pod kopcem rozloučili a já jsem pokračoval do hor. Konečně jsem byl sám a tak jsem se mohl pomalu dostat do svého obvyklého tempa. To bohužel nešlo tak rychle jak jsem předpokládal, protože jsem první polovinu dne šel pořád do kopce.
When I finally got to the ridge there was always something to look at. At almost every step there was a view of the landscape.
Když jsme se konečně dostal na hřeben bylo neustále na co koukat. Skoro na každém kroku byla nějaká vyhlídka do krajiny.
Before long I reached the high mountain landscape where only blueberries, grasses and low spruce trees grew. Most of the way I was thinking about how I would behave if I happened to meet a bear that all the Slovaks we met were talking about. Fortunately, all the lessons came to life in my head, but in the end I didn't need them.
Za nedlouho jsem se dostal do vysokohorské krajiny kde rostly jen borůvky, traviny a nízké smrky. Většinu cesty jsem přemýšlel jak se zachovat kdybych náhodou potkal medvěda o kterých všichni Slováci, které jsme potkali mluvili. Naštěstí se mi všechny poučky oživli v hlavě, ale nakonec jsem je nepotřeboval.
The color of the landscape showed that nature was already preparing for hibernation. I was quite surprised that I hadn't met a human all day. At the same time, the weather directly encouraged a last visit to this mountain range.
Podle zbarvení krajiny bylo vidět, že se příroda již připravuje k zimnímu spánku. Docela mě překvapilo, že jsem za celý den nepotkal člověka. Přitom počasí přímo vybízelo k poslední návštěvě tohoto pohoří.
There was a radar station on one of the many peaks and the area had to be bypassed. Which was quite claustrophobic as the body got used to the open landscape.
Na jednom z mnoha vrcholů byla radarová stanice a areál bylo třeba obejít. Což bylo poměrně klaustrofobické když si tělo zvyklo na otevřenou krajinu.
Fortunately, the path was not long and the landscape opened up again. And so it continued to the top of Minčol (1364m), where I planned to spend the night. That was achieved.
Naštěstí cestička nebyla dlouhá a krajina se zase otevřela. A tak to pokračovalo až na vrchol Minčol (1364m), kde jsem měl v plánu přespat. To se nakonec i podařilo.
| Total distance traveled | Conquered peaks | Total altitude |
|---|---|---|
| 1194.7 Km | 183 | 66269 m |
Both the two days were completely different. One was more like a holiday and the other was more of a work. During the second day, I visited 26 peaks, which was the record achieved in one day. I spent the night at the highest altitude during the entire time I was on the E3 route.
Oba dva dny byli naprosto rozdílné. Jeden byl spíše dovolenkový a druhý byl spíše pracovní. Během druhého dne jsem navštívil 26 vrcholů, což byl dosavadní rekord dosažený za jeden den. Přenocoval jsem v nejvyšší nadmořské výšce za celou dobu co jsem na trase E3.